Finanční gramotnost se na českých školách učí různě a v různých předmětech. Na základní škole Partyzánská v České Lípě se výuce ve volitelném předmětu Finance a já věnuje přímo ředitel Karel Minařík. Finanční témata učí s pomocí digitální platformy Skoala, která učitelům aktuálně nabízí více než 140 metodik a také významnou podporu zejména u složitějších témat, jakými jsou například investice nebo daně. Jak tedy vypadá výuka se Skoalou?
Zvoní. Pan ředitel Minařík vchází do třídy, která je plná deváťáků, kluků. Mohli si vybrat z celé řady dalších volitelných předmětů, ale zvolili si právě předmět Finance a já. Moc dobře vědí, že je tady nečekají výpočty úroků, procenta ani tabulky, ale že budou hodně diskutovat, zamýšlet se nad vlastními zkušenostmi, nad tím, co znají z domova, že to nebude pasivní hodina, kterou si prostě jen odsedí. „Skoala dokáže děti zaujmout, promlouvá přesně k té cílovce, pro kterou je určena. A když jsou děti motivované a zaujaté, tak se prostě chtějí zapojovat, chtějí se učit,“ říká Karel Minařík, který se spolu s dalšími učiteli z třiceti škol z celé republiky podílel na vývoji programu tak, aby seděl pedagogům i žákům a aby děti opravdu posouval nejen znalostně, ale i kompetenčně.
Hodinu, při které mají děti k dispozici školní notebooky, začíná Minařík tím, že si postěžuje, kolik peněz musí pravidelně vydávat jeho rodina – nájem, elektřina, pojištění... Zmíní pak i nárazové výdaje, jakými jsou například výlet do Dinoparku pro jeho dceru, pořízení nové pračky nebo koupě lístků na fotbalový zápas. Žáci se hned zapojují a vypočítávají další položky, které jejich rodiny pravidelně vydávají a co se prostě musí zaplatit prioritně. „O jakém tématu tedy dnes bude nejspíš řeč?“ ptá se ředitel. Kluci hned vědí – rodinný rozpočet.
V další diskuzi, ve které se učitel může opřít o otázky, jež nabízí v metodice platforma Skoala, pak rozebírají pojmy, které s rozpočtem souvisejí, ale i třeba to, „jak pan ředitel i my pracujeme s počítačem,“ prozrazuje jeden z žáků. Minařík totiž po diskuzním úvodu pouští přímo ve Skoale video. Poutavé animace, doprovodný komentář, jednoduchý jazyk, kterému děti rozumí. Tentokrát se ve videu mluví o tom, jak důležité je sestavovat si rodinný rozpočet, myslet na pravidelné výdaje jako jsou nájem, elektřina, pojištění, ale zahrnout do něj i nárazové výdaje na kulturu, kroužky, sport.
Děti po zhlédnutí videa vyplňují pracovní list a následně ve dvojicích, které se po chvíli mění, sdílejí informace, jež je nejvíc zaujaly. „Na co si myslíte, že je opravdu důležité myslet při sestavování rozpočtu?“ ptá se pak Minařík. „Na finanční rezervu,“ ozývá se ze třídy. „Třeba pro případ, že se nám rozbije pračka. Bez ní se doma těžko obejdeme, a musí se koupit nová,“ doplňují žáci a ředitel přikyvuje.
V závěru hodiny sestavují žáci vlastní rodinný rozpočet. Musejí si definovat počet členů rodiny, jejich příjmy, výdaje, ale i to, jakou rezervu si pravidelně ukládat pro případ nenadálých výdajů. Platforma Skoala je v hodině přítomná, ale rozhodně ji neopanuje. Funguje spíše jako průvodce tématem, nestrhává na sebe všechnu pozornost, hodina je stále v rukách pedagoga, ale Skoala je podporou a pomocníkem.
Díky platformě se střídají různé fáze, které udržují pozornost dětí – po diskuzním úvodu, kdy platforma nabízí otázky, následuje video, žáci pak vyplňují krátký pracovní list a pracují samostatně, zamýšlejí se nad hlavními body tématu, poté je učitel vyzve ke sdílení ve dvojicích nebo skupinkách. A nakonec si ještě všichni nahlas shrnou hlavní zjištění dne, nové pojmy a výrazy. „Doma se o penězích bavíme docela dost, táta podniká, tak pořád mluví o tom, co je třeba zaplatit, o daních, poplatcích, myslím si, že přehled mám,“ říká jeden z deváťáků.
Během hodiny se mluví i o hospodaření s vlastním kapesným, tedy o něčem, co si děti dokážou dobře představit. „Šetřím si, i když zatím přesně nevím na co,“ uvádí další z žáků, zatímco jeho kamarád přiznává, že se sice snaží, ale že mu to zatím vůbec nejde. I proto je výuka finančních témat tak důležitá. „Je to něco, co pak řešíme celý život. A my musíme dělat maximum pro to, aby ho generace dnešních dětí měla ve svých rukou,“ uzavírá Karel Minařík.