Jiří Svoboda vystudoval obor nová média a digitální komunikace na amsterdamské univerzitě, pracuje a pohybuje se v prostředí českých médií a od roku 2022 je také dobrovolníkem našeho nadačního programu Den pro školu. Má za sebou jednatřicet Dní pro školu a dlouhodobě patří k oblíbeným a vyhledávaným dobrovolníkům, které si školy vybírají hlavně proto, že umí děti zaujmout, hovoří jejich jazykem a témata, kterým se věnuje, jsou pro žáky aktuální a atraktivní. Jiřího ale předávání zkušeností a práce s dětmi natolik nadchla, že přijal nabídku učit na humanitně zaměřeném lyceu Střední školy Futurum předměty Médiální komunikace a Digitální technologie a AI.
Dobrovolníkem Dne pro školu jste se stal už v roce 2022. Vzpomenete si na hlavní myšlenku, se kterou jste do programu vstupoval?
Zkrátka mi to dávalo smysl. Stále více se mluvilo o potřebě mediálního vzdělávání na školách a já jsem si uvědomil, že mám know-how, díky kterému dokážu pomoci. Navíc jsem extrovert, přímá interakce mi v každodenní práci trochu chyběla. Přirozeně se tak stalo, že mě učitelé začali brát jako odborníka na mediální výchovu, ne jen jako člověka, co přišel žáky inspirovat kariérním příběhem. Tuhle roli jsem přijal za svou, v oblasti se dál vzdělával a postupně přidal i workshopy pro žáky a učitele.
Z dobrovolníka jste se nedávno stal učitelem a z občasných přednášek se staly pravidelné vyučovací hodiny. V čem je největší rozdíl?
Jediným společným jmenovatelem jsou témata a vystupování před třídou. Jinak jsou rozdíly naprosto všude, je to úplně odlišná práce. Studenty teď vídám pravidelně, což umožňuje zvyšovat dopad mé práce a dostat se k mnohem hlubším tématům. Taky je ale něco skutečně musím naučit, znalosti testovat a s tím i exponenciálně vzrůstá náročnost příprav. Zároveň je vztah lektor-žák a učitel-žák neporovnatelná věc. Lektor je pro děti vzácnost, zajímavost, a proto jsou workshopy s nimi na 99 % pozitivní zkušenost. Ale jako učitel najednou musím být i nepříjemný a pro některé žáky určitě i otravný. Musím nejen chválit a povzbuzovat, ale dávat i špatné známky, poznámky, opravovat úkoly a kontinuálně s nimi komunikovat. Musím říct, že když jsem měl do Bakalářů zapsat svou první pětku, vůbec mi z toho nebylo dobře.
Co vám příležitostná, nyní pravidelná, setkávání s žáky přináší a v čem vás osobně obohacují?
Naprosto mě naplňují, čerpám z nich energii. Pocit, který jsem si odnášel po téměř každém workshop, byla tak silná vnitřní radost, že jsem to chtěl častěji. I když mám za sebou tři workshopy nebo čtyři vyučovací hodiny, málokdy se cítím potom unavený. To se mi v jiné práci děje jen velmi výjimečně.
Jiří Svoboda vystudoval obor nová média a digitální komunikace na amsterdamské univerzitě, pracuje a pohybuje se v prostředí českých médií a od roku 2022 je také dobrovolníkem našeho nadačního programu Den pro školu. Má za sebou jednatřicet Dní pro školu a dlouhodobě patří k oblíbeným a vyhledávaným dobrovolníkům, které si školy vybírají hlavně proto, že umí děti zaujmout, hovoří jejich jazykem a témata, kterým se věnuje, jsou pro žáky aktuální a atraktivní. Jiřího ale předávání zkušeností a práce s dětmi natolik nadchla, že přijal nabídku učit na humanitně zaměřeném lyceu Střední školy Futurum předměty Médiální komunikace a Digitální technologie a AI.
Dobrovolníkem Dne pro školu jste se stal už v roce 2022. Vzpomenete si na hlavní myšlenku, se kterou jste do programu vstupoval?
Zkrátka mi to dávalo smysl. Stále více se mluvilo o potřebě mediálního vzdělávání na školách a já jsem si uvědomil, že mám know-how, díky kterému dokážu pomoci. Navíc jsem extrovert, přímá interakce mi v každodenní práci trochu chyběla. Přirozeně se tak stalo, že mě učitelé začali brát jako odborníka na mediální výchovu, ne jen jako člověka, co přišel žáky inspirovat kariérním příběhem. Tuhle roli jsem přijal za svou, v oblasti se dál vzdělával a postupně přidal i workshopy pro žáky a učitele.
Z dobrovolníka jste se nedávno stal učitelem a z občasných přednášek se staly pravidelné vyučovací hodiny. V čem je největší rozdíl?
Jediným společným jmenovatelem jsou témata a vystupování před třídou. Jinak jsou rozdíly naprosto všude, je to úplně odlišná práce. Studenty teď vídám pravidelně, což umožňuje zvyšovat dopad mé práce a dostat se k mnohem hlubším tématům. Taky je ale něco skutečně musím naučit, znalosti testovat a s tím i exponenciálně vzrůstá náročnost příprav. Zároveň je vztah lektor-žák a učitel-žák neporovnatelná věc. Lektor je pro děti vzácnost, zajímavost, a proto jsou workshopy s nimi na 99 % pozitivní zkušenost. Ale jako učitel najednou musím být i nepříjemný a pro některé žáky určitě i otravný. Musím nejen chválit a povzbuzovat, ale dávat i špatné známky, poznámky, opravovat úkoly a kontinuálně s nimi komunikovat. Musím říct, že když jsem měl do Bakalářů zapsat svou první pětku, vůbec mi z toho nebylo dobře.
Co vám příležitostná, nyní pravidelná, setkávání s žáky přináší a v čem vás osobně obohacují?
Naprosto mě naplňují, čerpám z nich energii. Pocit, který jsem si odnášel po téměř každém workshop, byla tak silná vnitřní radost, že jsem to chtěl častěji. I když mám za sebou tři workshopy nebo čtyři vyučovací hodiny, málokdy se cítím potom unavený. To se mi v jiné práci děje jen velmi výjimečně.
Mezi dobrovolníky programu Den pro školu je určitě mnoho těch, kteří také uvažovali nebo stále uvažují o učitelské kariéře. Co podle vás nikomu, kdo se postaví za katedru, nesmí chybět?
Odhodlání a vědomí, proč to děláte. Přestup z lektorské na učitelskou dráhu může být trochu studená sprcha, protože je tam tisíc specifik a situací, se kterými nepočítáte. Tedy, já jsem s nimi rozhodně nepočítal, což může být z části dáno i tím, že nejsem studovaný pedagog, nemám pedagogické minimum a teprve se na ně chystám. Odměnou za počáteční trable (drtivá většina učitelů říká, že první rok je nejnáročnější) je ale obrovský dopad na život mladých lidí a pocit zadostiučinění. Zároveň ale na sebe neklaďte obrovské nároky a udělejte si předmět i tak, aby to bavilo vás.
Učitelé i žáci, kteří vaše workshopy a přednášky zpětně hodnotili, si pochvalovali hlavně vaši schopnost zaujmout i to, že s dětmi mluvíte jako jeden z nich. Změnil se tenhle váš přístup teď, když jste začal učit?
Je samozřejmě výhoda, když teď učím žáky, co jsou věkově jen deset let ode mě. Nestane se tak, že bych ve změti anglicismů nerozuměl tomu, co říkají, nebo nedokázal interpretovat jejich myšlenky. Ale v učitelské v pozici je potřeba vybudovat si určitý odstup a respekt, žáci by neměli mít dojem, že jsem kamarád. Jak jsem říkal, lektor je zajímavost, zvláštnost a může vlastně hned nahodit kamarádský tón. Učitel by měl mít alespoň elementární autoritu. Ta role je zkrátka jiná. Určitě ale v obou případech platí, že komunikace ve stylu “jako jeden z nich” je pro mě přirozená, není to hrané. Kdybych to hrál, žáci by mi to stejně nevěřili.
Vzpomenete si na nějaký kuriózní zážitek nebo třeba dotaz žáků, který jste zažil v roli dobrovolníka?
Těch bylo nespočet. Ale typická nejčastější otázka zněla, kolik vydělává novinář. Velmi mě pobavil i asi dvanáctiletý žák, který na konci devadesátiminutového workshopu o dezinformacích pronesl dotaz: “Kolik zvedáte na benchi?”. Nezapomenu ale ani na jeden smutnější moment. Ve třídě deváťáků v jedné severočeské vyloučené lokalitě jsem na otázku “Kam chcete jít po devítce? Čím budete?” dostal od jednoho ze žáků odpověď “Na pracák”. Hodně jsem pak o tomhle zážitku přemýšlel.
V oblasti mediální výchovy je řada témat, o kterých by se mělo mluvit, ale možná se to tak ještě stále neděje. Například fake news, kyberšikana, falešné profily a účty… Na jaká největší nebezpečí v online prostředí děti upozorňujete a na co by si měli dát pozor i dospělí?
Je jich nespočet. Ale to nejzásadnější je dle mého u studentů rozvíjet kompetence kritického myšlení. To jim pak umožní v případech, kdy budou narážet na fake news či podvody, které hrají na emoce, nepodlehnout a zachovat chladnou hlavu. Což platí i pro dospělé. Naposledy jsme se studenty řešili phishingové útoky. Často si tyhle podvodné zprávy stačí pořádně přečíst a zamyslet se nad tím, zda třeba vůbec dává smysl, aby vám Česká pošta posílala do SMSky poukaz na vrácení daní.
Ve Dni pro školu jste naším oblíbeným a vyhledávaným dobrovolníkem. Jaké je vaše doporučení pro jiné dobrovolníky na to, jak děti zaujmout, nadchnout pro dané téma a zapojit je do přednášky?
Záleží na věkové skupině, ale od druhého stupně dál bych řekl, že funguje následující. Buďte sami sebou, připravte si pár vtipných historek z práce a několik interaktivních aktivit, kde si děti vyzkouší práci ve skupině, zkuste třeba pracovní list nebo i jednoduchý kvíz v Kahootu.
Kdybyste si teď jako učitel mohl vybrat kohokoliv, kdo by podle vás dětem zpestřil výuku, dokázal propojit teorii s praxí a zároveň je opravdu zaujal, kdo by to byl?
Napadá mě opravdu hodně lidí. A určitě mám v plánu zvát do výuky svých předmětů i dobrovolníky ze Dne pro školu. Mediálních témat nebo témat o umělé inteligenci je nespočet.
Mezi dobrovolníky programu Den pro školu je určitě mnoho těch, kteří také uvažovali nebo stále uvažují o učitelské kariéře. Co podle vás nikomu, kdo se postaví za katedru, nesmí chybět?
Odhodlání a vědomí, proč to děláte. Přestup z lektorské na učitelskou dráhu může být trochu studená sprcha, protože je tam tisíc specifik a situací, se kterými nepočítáte. Tedy, já jsem s nimi rozhodně nepočítal, což může být z části dáno i tím, že nejsem studovaný pedagog, nemám pedagogické minimum a teprve se na ně chystám. Odměnou za počáteční trable (drtivá většina učitelů říká, že první rok je nejnáročnější) je ale obrovský dopad na život mladých lidí a pocit zadostiučinění. Zároveň ale na sebe neklaďte obrovské nároky a udělejte si předmět i tak, aby to bavilo vás.
Učitelé i žáci, kteří vaše workshopy a přednášky zpětně hodnotili, si pochvalovali hlavně vaši schopnost zaujmout i to, že s dětmi mluvíte jako jeden z nich. Změnil se tenhle váš přístup teď, když jste začal učit?
Je samozřejmě výhoda, když teď učím žáky, co jsou věkově jen deset let ode mě. Nestane se tak, že bych ve změti anglicismů nerozuměl tomu, co říkají, nebo nedokázal interpretovat jejich myšlenky. Ale v učitelské v pozici je potřeba vybudovat si určitý odstup a respekt, žáci by neměli mít dojem, že jsem kamarád. Jak jsem říkal, lektor je zajímavost, zvláštnost a může vlastně hned nahodit kamarádský tón. Učitel by měl mít alespoň elementární autoritu. Ta role je zkrátka jiná. Určitě ale v obou případech platí, že komunikace ve stylu “jako jeden z nich” je pro mě přirozená, není to hrané. Kdybych to hrál, žáci by mi to stejně nevěřili.
Vzpomenete si na nějaký kuriózní zážitek nebo třeba dotaz žáků, který jste zažil v roli dobrovolníka?
Těch bylo nespočet. Ale typická nejčastější otázka zněla, kolik vydělává novinář. Velmi mě pobavil i asi dvanáctiletý žák, který na konci devadesátiminutového workshopu o dezinformacích pronesl dotaz: “Kolik zvedáte na benchi?”. Nezapomenu ale ani na jeden smutnější moment. Ve třídě deváťáků v jedné severočeské vyloučené lokalitě jsem na otázku “Kam chcete jít po devítce? Čím budete?” dostal od jednoho ze žáků odpověď “Na pracák”. Hodně jsem pak o tomhle zážitku přemýšlel.
V oblasti mediální výchovy je řada témat, o kterých by se mělo mluvit, ale možná se to tak ještě stále neděje. Například fake news, kyberšikana, falešné profily a účty… Na jaká největší nebezpečí v online prostředí děti upozorňujete a na co by si měli dát pozor i dospělí?
Je jich nespočet. Ale to nejzásadnější je dle mého u studentů rozvíjet kompetence kritického myšlení. To jim pak umožní v případech, kdy budou narážet na fake news či podvody, které hrají na emoce, nepodlehnout a zachovat chladnou hlavu. Což platí i pro dospělé. Naposledy jsme se studenty řešili phishingové útoky. Často si tyhle podvodné zprávy stačí pořádně přečíst a zamyslet se nad tím, zda třeba vůbec dává smysl, aby vám Česká pošta posílala do SMSky poukaz na vrácení daní.
Ve Dni pro školu jste naším oblíbeným a vyhledávaným dobrovolníkem. Jaké je vaše doporučení pro jiné dobrovolníky na to, jak děti zaujmout, nadchnout pro dané téma a zapojit je do přednášky?
Záleží na věkové skupině, ale od druhého stupně dál bych řekl, že funguje následující. Buďte sami sebou, připravte si pár vtipných historek z práce a několik interaktivních aktivit, kde si děti vyzkouší práci ve skupině, zkuste třeba pracovní list nebo i jednoduchý kvíz v Kahootu.
Kdybyste si teď jako učitel mohl vybrat kohokoliv, kdo by podle vás dětem zpestřil výuku, dokázal propojit teorii s praxí a zároveň je opravdu zaujal, kdo by to byl?
Napadá mě opravdu hodně lidí. A určitě mám v plánu zvát do výuky svých předmětů i dobrovolníky ze Dne pro školu. Mediálních témat nebo témat o umělé inteligenci je nespočet.