Markéta Mylková učí matematiku na základní škole Janáčkovo náměstí v Krnově. Svou práci staví na důvěře v žáky a přesvědčení, že každé dítě má mít možnost zažít úspěch. „Velký přínos vidím v diskusích nad řešením úloh, kdy u dětí budují schopnost pracovat s chybou a argumentovat. Děti se tak učí nejen matematice, ale také kultuře diskusí, respektu k ostatním a posuzování informací,“ říká v rozhovoru pro naši Nadaci Markéta Mylková, která letos získala druhé místo v ocenění Global Teacher Prize Czech Republic.

Učíte matematiku, jeden z nejobávanějších školních předmětů. Co děláte proto, abyste u žáků vybudovala k matice pozitivní vztah?

Nemyslím si, že je to nejobávanější předmět. Pokud ho tak někdo vnímá, přemýšlím, co by mohlo tyto obavy způsobovat - předmět jako takový, pojetí výuky a přístup nebo předsudky? Co dělám já? Jako žákyně jsem si na vlastní kůži zažila strach z konkrétního předmětu. A nemohl za to předmět, ale přístup vyučujícího, způsob, jak s námi jednal. Neučil děti, učil předmět. Já to mám naopak. Proto k žákům přistupuji s respektem a hodiny stavím na pozitivním klimatu. Učím děti!

Jak konkrétně na to jdete?

Při přípravě beru v potaz složení třídy. Mapuji a vycházím ze zkušeností, které dětí mají. Vytvářím podmínky, aby každý žák měl příležitost k učení a zažil alespoň malý úspěch. Slouží mi k tomu gradované úlohy, formy organizace práce. Střídám činnosti, které jsou řízené mnou, a činnosti, které si děti řídí samy. Vytvářím příležitosti pro práci samostatnou s různou formou kontroly a podpory, pro práci ve dvojicích i ve skupinách. Pokud to jde, používám pomůcky.

Také pracuji s cíli. Máme stanovena kritéria úspěchu. Na cestě učení jsem dětem oporou, jejich cesty spolu zkoumáme a vyhodnocujeme. Učím děti zvolit si svou vlastní strategii učení. Velký přínos vidím v diskusích nad řešením úloh, kdy u dětí budují schopnost pracovat s chybou a argumentovat. Děti se tak učí nejen matematice, ale také kultuře diskusí, respektu k ostatním a posuzování informací.

Každé dítě potřebuje jiný čas, aby k cíli došlo. Jak žákům pomáháte, pokud se jim nedaří?

V případě neúspěchu nabízím možnost osobních konzultací, doporučení k procvičování a možnost oprav. Tvořím, jak říkám, bezpečné “tréninkové pole”, vedu k osobní zodpovědnosti. Děti vědí, kdy je trénink a cesta a kdy je vyhodnocení. Máme nastavená a vyjasněná pravidla, která dávám k dispozici v písemné formě jak dětem, tak rodičům.

Při výuce používám principy formativního přístupu. Předávám dětem zpětné vazby a doporučení. Stejně tak od nich zpětné vazby a doporučení přijímám. Učím žáky reflektovat, vyhodnocovat a plánovat jejich učení. Jako součást výuky zařazuji vrstevnické učení a vrstevnické hodnocení a sebereflexe.

Mým cílem je žáky naučit plánovat a vyhodnocovat jejich práci, samostatně přemýšlet, vyhodnocovat sdělení, matematika mi slouží jako prostředek. Dětem aktivně naslouchám. Snažím se být průvodcem, který je k dispozici i vzorem.

Dá se říct, která látka jim dělá největší potíže a kde jim jde naopak všechno snadno?

To říct neumím. Obtížnost se u jednotlivých témat liší mezi jednotlivci. Mohu říct, že spousta žáků nemá rádo konstrukce. Naopak kdysi “obtížné” rovnice jsou díky jejich postupnému zavádění od první třídy snazší.

Jak vypadá vaše pojetí výuky matematiky? Hledáte pro své hodiny inspiraci, kterou byste mohla doporučit i ostatním kolegům?

Na tuto otázku jsem už částečně odpověděla. Doplním, že učím konstruktivisticky podle principů Hejného matematiky a praktikuji formativní přístup. Začala jsem do svých hodin zařazovat čtení v oboru a pisatelské cíle. Často si do hodin beru “další oči”, s kterými mohu hodinu reflektovat. Inspiraci čerpám při dalším vzdělávání, od svých kolegů, na internetu a v knihách.

Co bych doporučila kolegům? Sdílejte v rámci školy, sdílejte mimo školu. Využijte možnosti dalšího vzdělávání a společného plánování, výuky v tandemu, otevírejte své hodiny a reflektujte, zkoumejte, jaký dopad má vaše činnost na žáka. Pokud máte k dispozici mentora, využijte jeho službu. Naplánujte si svůj rozvojový cíl a pracujte na něm.

Jak vnímáte nyní hodně aktuální téma využití umělé inteligence ve výuce? Dá se v matematice vhodně využít? Jak na to jdete vy?

Umělá inteligence je pro mě téma, které pomalu prozkoumávám. Zatím zjišťuji, co vše umí, co nabízí. Po malé ochutnávce, kterou mám za sebou, jsem přesvědčená, že se v matematice bude dát využít. Když pominu fakta, která nabízí, podporuje umění klást “dobré otázky” a rozvíjí kritické myšlení. V hodinách jsem ji zatím nevyužila. Napadá mě, že možná bude dobré prozkoumávat ji společně s žáky.

Jak hodnotíte svou účast a druhé místo v Global Teacher Prize CZ?

To je takový krásný příběh. Doporučila bych ho každému učiteli. Prožijete důkladnou hloubkovou profesní reflexi. Je to o té cestě, kterou procházíte. A nejlepší na tom je, že na konci pak zjistíte, že to je vlastně začátek dalšího příběhu.

Jsem za tuto zkušenost vděčná. Ocenění si vážím, potěšilo mě. S hrdostí jsem ho dovezla do Krnova, do školy, protože bez těch lidí v “našem baráku” by to nešlo.

Na co se těšíte v nadcházejícím školním roce?

Těším se na celý ten rok, co přijde. Od září se mi mírně změní úvazek přímé vyučovací činnosti. Nově budu pro své kolegy fungovat jako podpora jejich profesního rozvoje. Je to pro mě výzva, které se trochu obávám a zároveň se na ni těším. Ráda sleduji, jak se žáci a učitelé posouvají a pokud mohu být součástí jejich posunu, o to je to krásnější.