Rozhovory Nadace ČS

Eva Pavlíková: Učitelům svěřujeme budoucnost naší země, zasluhují větší uznání

Eva Pavlíková: Učitelům svěřujeme budoucnost naší země, zasluhují větší uznání
Rozhovor s Evou Pavlíkovou z Česko.Digital

Eva Pavlíková je spoluzakladatelkou a CEO Česko.Digital - komunity špičkových specialistů z mnoha oborů od IT přes projektové řízení až po marketing, kteří mění skrz jedničky a nuly Česko k lepšímu. Naše Nadace v loňském roce podpořila platformu Česko.Digital i její projekt Učíme.online, který pomáhá učitelům i žákům s online výukou. Evu Pavlíkovou jsme vyzpovídali pro naši výroční zprávu.

Projekt Učíme online vznikl loni v březnu v týdnu, kdy vláda uzavřela školy. Ihned vznikl tým lidí, který přes víkend vytvořil fungující systém, a v pondělí již probíhalo první školení učitelů online. Jak je možné, že to šlo tak rychle? Kde se vzali všichni ti lidé, kteří projekt uvedli v realitu?

Rychlost sestavení týmu lidí je výsledkem dlouhodobé práce komunity Česko.Digital. Ta sdružuje expertní dobrovolníky, kteří chtějí pomáhat neziskovým organizacím nebo státu. Zahrnuje programátory, právníky, architekty nebo analytiky - spektrum těchto dobrovolníků je opravdu široké. V našem chatu jsme vyjádřili záměr pomoci českému školství a v reakci na něj se ozvala spousta dobrovolníků.

Kolik dobrovolníků na tomto projektu pracovalo?

To číslo lze těžko kvantifikovat, mění se s vývojem projektu. Na Slacku (pracovní komunikační platforma – pozn. red.) máme přes 4 000 dobrovolníků. Pro každý projekt však vytváříme vlastní slackový kanál, v případě Učíme online v něm máme více než 600 lidí. Se zaváděním online technologií pomáhalo kolem osmdesáti lidí a do projektu Učíme nanečisto, kde se vzdělávají učitelé, se zapojilo přibližně dvacet až třicet lektorů. Každý dobrovolník je pro nás velmi cenný, protože i ten, který si vyčlení pět minut svého času na telefonát škole, představí jí projekt a nabídne pomoc, přinese obrovský dopad nejen pro danou školu, ale i pro projekt.

Jaká je motivace lidí na vašich projektech pracovat? Mění se v průběhu času?

Motivace bývá různá, někteří se chtějí něco naučit nebo poznat něco nového, jiní už získali zkušenosti ve svém oboru a chtějí tyto zkušenosti předávat dál. Různorodost lidí a jejich motivace se samozřejmě odráží na vývoji projektu. V okamžiku jeho vzniku jsem to viděla jako neřízený chaos. Všichni projevovali velké nadšení, chtěli pomáhat, zatímco my jsme cestu pomoci českému školství teprve vyšlapávali. V souvislosti s tím si vybavuji naše večerní, a dokonce i noční schůzky. Postupem času vzniklo jádro lidí, kteří práci na projektu berou jako dlouhodobou a uvědomují si, že změna nenastane přes noc. Díky nim tento projekt oslavil roční narozeniny.

Nadace České spořitelny projekt Učíme online podpořila finančně. Co vše bylo díky tomu možné uskutečnit?

Pomoc od Nadace směřovala nejen na podporu projektu Učíme online, ale i celé komunity Česko.Digital. Od začátku jsme dostali maximální volnost a podporu, což nepovažuji za běžné – a děkuji za to. Bylo to zkrátka naše první partnerství, na něž nezapomeneme. A pomohlo nám to přežít. Předtím jsme v týmu na placených pozicích pracovali jen tři. Po této finanční vzpruze nám komunita vyrostla doslova pod rukama. Podařilo se nám navýšit nejen kmenový tým, pečující o komunitu, ale i počet specialistů pro projekt Učíme online. Umožnilo nám to informovat o projektu více škol a intenzivněji komunikovat s firmami, které projevily ochotu darovat počítače.

 S čím projekt nejvíc bojuje, kde naráží a jak se s tím vyrovnáváte?

Projektem jednoduše žijeme teď a tady. Připadá nám skvělé, že zrcadlí aktuální potřeby cílových skupin, ať jsou to učitelé, školy nebo rodiče. Vždy se nám vyplatilo poslouchat, co potřebují. Ruku v ruce s těmito potřebami se pojí i nesnáze. Jsou totiž školy a učitelé, kteří se potřebují ujistit, že nejde o další z mnoha komerčních nabídek. S tím jsme v začátcích dost bojovali. Dále není snadné sladit projekt s veřejnou správou, v našem případě s ministerstvem školství. Naše rychlost pro ně může být nesrozumitelná. Každodenní těžkosti představovalo také vysvětlování firmám, proč mají věnovat počítače – a školám společně s rodiči, proč by tyto počítače měly přijímat. Každopádně ve chvíli, kdy víme, proč to děláme a jsme vytrvalí a odvážní, se dokážeme v těchto nesnázích mnohému naučit.

Co považujete za nejemotivnější zážitek související s projektem?

Asi první měsíc, ten mi připadal jako extáze. Každý den jsme objevovali něco nového. Vybavuji si dva okamžiky, první se odehrál v terénu. Pomáhali jsme sociálně vyloučeným školám, což je už samo o sobě emočně nabité. Vzpomínám na náš online hovor se zástupcem romské iniciativy ze ZŠ v Chánově. Uvědomila jsem si, že všichni chápeme vzdělávání jako stejně potřebné a důležité. To pro mě znamenalo silné uvědomění. Na tyto školy je nahlíženo negativně, přitom i tam vědí, jakou důležitost obnáší vzdělávání coby investice do budoucnosti. Za druhý okamžik považuji mé osobní uvědomění, že směřujeme – a nevíme přesně kam. Na začátku celého projektu jsme se snažili spolupracovat s každou neziskovou organizací a v některých chvílích jsme nedokázali dostát závazkům vůči všem. Slíbili jsme, že zajistíme počítače, což se nám ve slibovaném termínu nepodařilo. Ještě několik měsíců poté mě to hodně mrzelo. Zároveň jsem si uvědomila, že ač se člověk snaží za každou cenu pomáhat, musí umět jednat zodpovědně. Někdy je lepší nic neslibovat, než se zavázat k něčemu, co nakonec nedokážeme splnit.

Kam Učíme.online plánujete dále posunout?

Vše, co jsme se během projektu doposud naučili a co jsme vytvořili, se během letošního roku vynasnažíme přesunout do kompetencí veřejné správy. Naši pomoc vidíme jako dočasnou, jako inovaci a digitalizaci, kterou by mohl v některých případech ideálně vykonávat stát. Ať už nám to vyjde či nikoli, naše know-how plánujeme otevřít veřejnosti. To, jak pořádáme webináře Učíme nanečisto nebo pomáháme s technikou, považujeme za něco, co může dělat každý sám. Než tyto transformace proběhnou, chceme i nadále pokračovat v naplňování potřeb technologické podpory, vedení webinářů pro učitele nebo v zajišťování techniky. Tyto potřeby tu stále existují a těší nás zejména jejich rozšiřování do vyloučených sociálních lokalit. Těm tento rok chceme cílevědoměji pomáhat, protože i ony se na nás s důvěrou obracejí. Často zde narážíme na fakt, že pomoc s technikou znamená jen špičku ledovce.