Technické obory jsou jako sportovní disciplína, je třeba pravidelný trénink, říká oceněná učitelka

Podle Barbory Havířové, třetí letošní finalistky Global Teacher Prize Czech Republic, je důležité pomáhat žákům s motivací a dávat jim přiměřené cíle. Vztah k předmětům, jako je fyzika nebo matematika, pak nejlépe podpoří vlastní úspěch. „Jsem ráda, že mohu být součástí mozaiky českých učitelů, kterým dává jejich práce smysl. Je dobře, že nejsme schovaní ve svých bublinách, že konfrontujeme postupy i názory a že se o vzdělávání mluví,“ uvádí učitelka v rozhovoru pro naši Nadaci.  

Učíte technické předměty – fyziku, informatiku a matematiku. Čím to je, že jsou tyto předměty u žáků obecně míň oblíbené?

Technické obory bych přirovnala ke sportu. Pokud se budete koukat, jak někdo sportuje, naučíte se možná pravidla, ale sami nic nedokážete. Musíte jít a trénovat. Někdo si dá moc velký cíl a vzdá to, někdo si nevěří a neodváží se začít, někomu se prostě nechce. Nemusíte podávat velké výkony, ale čím častěji budete sportovat, tím lepší kondici budete mít a budete se lépe cítit. Je to dřina, ale ty hormony vyplavené, když to zvládnete, stojí za to.

Jak konkrétně u svých žáků vzbuzujete o tyto předměty zájem?

Kromě toho, že je na mně samotné vidět, že mě moje obory baví, často ukazuji souvislosti s reálným životem. Hlavně jim ale pomáhám překonat strach z toho, že to nezvládnou, dávat si přiměřené cíle a hledat strategie, jak sami sebe motivovat. Vztah k předmětu nejlépe podpoří vlastní úspěch.

A čím zaujaly zrovna vás, když jste se rozhodla je učit?

Můj mozek neustále hledá a chrlí logické souvislosti, takže mě technické předměty vždy bavily. Líbí se mi svět jednoduchých pravidel, ze kterých vyplývají neuvěřitelné věci.

Jak vypadají vaše hodiny?

Těžko se mi hledá jednotící prvek, protože moje hodiny jsou velmi rozmanité, mění se podle předmětu, třídy i během roku. Základem pro mě je střídání krátkého, obvykle frontálního vyvození základů a individuální nebo skupinové práce s možností samostatné kontroly. I ten úvod ale často dělají žáci sami. Měním metody tak, aby nebyli pořád zvýhodňováni ti stejní žáci. Někomu lépe vyhovuje práce podle pokynů, někdo raději objevuje, někomu pomůže fyzická aktivita. A někdy je to na první pohled nudná rutina, která buduje soustředění a fixuje pocit dobře vykonané práce.

Žáci si prý navrhují sami známky. Funguje to? Jsou k sobě spíš přísnější, nebo shovívaví?

Musejí se to nejprve naučit, ale pojmenování vlastních schopností a nalezení míry je do života velmi cenné. Na škole nejsem jediná, kdo se sebereflexí takto pracuje.

Jak hodnotíte svou účast a třetí místo v Global Teacher Prize CZ?

Jsem ráda, že mohu být součástí mozaiky českých učitelů, kterým dává jejich práce smysl. Je dobře, že nejsme schovaní ve svých bublinách, že konfrontujeme postupy i názory a že se o vzdělávání mluví.

Na co se těšíte v novém školním roce?

Díky Global Teacher Prize Czech Republic mám spoustu nové inspirace a také elánu. Těším se úplně jednoduše na svoje žáky a na kolegy, se kterými to všechno můžu sdílet.