Rozhovory Nadace ČS

Sociolog Daniel Prokop: Cenu Nadace vnímám jako impuls pro další práci

Sociolog Daniel Prokop: Cenu Nadace vnímám jako impuls pro další práci
Daniel Prokop získal ocenění za své výzkumy, které řeší dopad pandemie na vzdělávání v Česku.

Co pro vás ocenění od Nadace České spořitelny znamená?

Tématu vzdělávání se nevěnuji dost dlouho na to, abych ocenění bral jako cenu za zásluhy. Ocenění vnímám jako podporu další práce a impuls v ní pokračovat. Chci dál pracovat na výzkumech a analýzách zaměřených na vzdělávání v Česku. V naší firmě PAQ Research pracuje spousta chytrých lidí, na jejichž expertize jsou naše výstupy postaveny. Proto Cenu Nadace České spořitelny vnímám jako cenu pro nás všechny. 

Připravil jste s kolegy za poslední rok nějaký výzkum, který by se netýkal pandemie?

Děláme hodně výzkumů, které ještě nejsou vidět. Pracujeme například na evaluaci programu Učitel naživo, která poslouží jako zpětná vazba. Poukážeme na to, co je potřeba ve výcviku nových učitelů ještě zlepšit. Řešíme také problematiku insolvencí. Brzy zveřejníme zajímavou analýzu o nastavení srážek v exekuci. Zajímá nás, jak je nastavit, aby nepoškozovaly samoživitelky. Udělali jsme i řadu výzkumů, které s pandemií souvisejí nepřímo. Také studie o nerovnostech ve vzdělávání, popisuje problémy, které jsou hlubší než samotná pandemie a o kterých víme už 20 let. Uvědomujeme si, že pandemie tyto problémy ještě prohloubí. 

Stalo se vám, že by vás nějaké zjištění o vzdělávání v pandemii překvapilo? 

Naše zjištění ještě nejsou úplně konzistentní. Ptali jsme se rodičů třeba na bariéry v přístupu ke vzdělávání - například na technologické překážky, kdy děti neměly doma počítač a internet nebo neměly prostor, kde se v klidu učit. Zjišťujeme, že tyto problémy má mnohem víc dětí, než reportují školy České školní inspekci. Je smutné, jak je pandemická situace pro část rodičů extrémně psychicky náročná. Zažívají propad příjmů na ošetřovném, společenskou izolaci, k tomu pomáhají svým dětem s výukou. Sledujeme nárůsty symptomů duševních problémů, depresí a úzkostí, které jsou nejsilnější u matek s dětmi v domácnosti. To mě vlastně už nepřekvapuje, je to ale velmi alarmující. 

Máte i nějaká pozitivní data?

Pozitivně mě překvapily závěry panelu, který podpořila Nadace České spořitelny a EDUin, data sbíral STEM/MARK. Rodiče si všímají, že učitelé od jara 2020 výrazně rozšířili paletu nástrojů, kterými s dětmi komunikují a prostřednictvím kterých učí. Alespoň v této oblasti došlo ke zlepšení a je to velmi příznivé zjištění. Výuka neprobíhá pouze frontálně, kdy učitelé jen látku vykládají, ale své žáky zapojují i dalšími způsoby. 

Pokud se podíváme na distanční výuku globálněji, české děti se učily z domova nejdéle z celé Evropy. Jaký dopad to podle vás bude mít na úroveň vzdělání v naší zemi?

Upozorňovali jsme vládu, a zde si vypůjčím výrok Borise Johnsona, že školy by se měly v pandemii zavírat jako poslední a otevírat jako první. Distanční výuka má obrovské dopady na psychické zdraví, na příjmy rodičů i na socializaci dětí. V našem výzkumu mapujícím život v Česku během pandemie, jsme na podzim jednu dobu sledovali aktivity dětí. Přestaly sportovat, přestaly se věnovat volnočasovým činnostem nebo se vídat s kamarády. To má podle rodičů velké dopady na jejich well-being. Pohoda dětí se během pandemie snížila. Na tento dopad ještě nedokážeme zcela dohlédnout, protože nikdo moc nezkoumá, jak se samy děti cítí. Může to mít vliv například na jejich schopnost spolupráce s dalšími lidmi nebo na motivaci k učení. Nesmíme opomíjet ani dopady na jejich zdravotní stav, na nárůst obezity. 

Jak je možné tyto dopady zmírnit?

Klíčové je do této generace dětí investovat v dalších letech hodně peněz. Je potřeba doplnit pozice podpůrných pedagogických pracovníků, podporovat doučování, pořádat letní kempy, kde se posílí socializace dětí. Důležitý je také sport. Sportovní kroužky by však měly být dostupné i pro děti z chudšího prostředí. Pokud se toto všechno povede, dopady distančního vzdělávání nebudou tak dlouhodobé.