Sledovat pokroky mých žáků je velká radost, říká učitelka Magdalena Málková

K učitelství se Magdalena Málková dostala až po mnoha letech praxe v zahraničním obchodě. Díky tomu může některé zvyklosti z byznysu přenášet i do svých hodin na základní škole Prosperity v Nové Vsi u Kolína. O tom, že se vydala správnou cestou, svědčí i její letošní vítězství v Global Teacher Prize Czech Republic, jejímž generálním partnerem je naše nadace.

Jaký je to pocit být nejinspirativnější učitelkou Česka?

První místo v Global Teacher Prize pro mě znamená ocenění mé práce, a to lidmi, kterých si velmi vážím. Zažívám velkou radost a taky potvrzení toho, že cesta, kterou jdu, vypadá jako ta správná. Vítězství mi přineslo možnost potkat nové inspirativní lidi, zažít věci, které se běžně nezažívají. Toho si moc cením. Také mi ale ukázalo, že je někdy náročné ustát situace, kdy je člověk moc na očích. Není vždy jednoduché čelit lidské závisti.

Jaká byla vaše cesta k učitelství? Bylo to spontánní rozhodnutí, nebo dlouho promýšlený krok?

Moje cesta k učitelství nebyla dlouho promýšlená. K této myšlence mě dovedly okolnosti a taky moje potřeba změnit svůj život tak, abych pracovala smysluplně a kreativně. Když jsem se rozhodla, jednotlivé kroky pak následně navazovaly jeden na druhý. Přestože ta cesta nebyla vždycky úplně snadná, myslím, že vede správným směrem. Neměnila bych a jsem vděčná, že po téhle cestě můžu jít.

Dala vám vaše předešlá profesní zkušenost něco, co vám nyní pomáhá při výuce?

Určitě. Některé způsoby práce jsem si přenesla z byznysu. Znalosti některých technik managementu jsem uplatnila v tzv. classroom managementu, který je u nás podle mě zatím neprávem opomíjený. Z praxe si vypůjčuji také různé možnosti plánování nebo nastavování cílů. Jsem ráda, že jsem nebyla ovlivněna zajetými postupy a měla jsem možnost přinést do své práce něco z úplně jiného oboru.

Byla jste oceněna především za individuální a respektující přístup k žákům. Jak na to jdete?

Výuku individualizuji na základě toho, jaké děti ve třídě jsou. Podle mě je alfou a omegou poznat ty malé lidi, se kterými pracujete. Znát je, snažit se jim porozumět, mít možnost sledovat jejich cesty, pomoci je nasměrovat, podpořit jejich autonomii a nesoudit je. Jak vzbuzuji jejich zájem? Myslím, že stačí naslouchat, být s nimi a chovat se k nim s respektem, ať je jim šest let nebo patnáct.

Co se vám na vaší práci líbí nejvíc?

Možnost být mezi lidmi, to asi nejvíc. Oceňuji i to, že je každý den úplně jiný. Můžu využít svou kreativitu, mám možnost se každý den učit spolu s dětmi a poznávat nové věci. To mám ráda. Taky ráda sleduji pokrok u dětí. Na podzim k vám ze školky přijde človíček, pro kterého je všechno nové, a následující rok v létě vám napíše dopis nebo knížku, přečte si, co ho zajímá, a dovede s vámi diskutovat a zvládne argumentačně podpořit své názory. Sledovat tyhle pokroky, to je velká radost.

Máte nějaký učitelský vzor? Kde hledáte inspiraci?

Asi nemám jediný velký učitelský vzor. Ráda čtu Komenského, ale i sira Kena Robinsona, sleduji Susan Kovalik, ovlivnil mě profesor Hejný i několik dalších lidí. Inspirují mě moje děti a taky děti ve třídě. Pro inspiraci si chodím i do knížek, navštěvuji semináře nebo webináře. Inspirací je mi každý člověk, který je dobrý ve svém oboru, zdaleka to nejsou jen učitelé.

Kdybyste se sama mohla vrátit do školní lavice, jakého učitele byste si přála?

Kdybych se mohla vrátit do školní lavice, přála bych si učitele, který by mě bral se všemi klady i zápory. Někoho kreativního se smyslem pro humor, vzdělaného, moudrého a tolerantního. Takového učitele, který by mi nestříhal křídla, ale který by mi ukázal cesty, kudy se dá letět, když bych já sama chtěla…