Rovné šance Eduzín

Přesvědčili jsme rodiče, že překonat vlastní nepohodlí může být výhrou pro děti, zní z kladenského Vějíře

Přesvědčili jsme rodiče, že překonat vlastní nepohodlí může být výhrou pro děti, zní z kladenského Vějíře
Reportáž ze školky a dětské skupiny pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí.

Má předškolní péče vliv na úspěch dítěte ve společnosti? A je opravdu pro předškoláky z nepodnětného prostředí jakákoli vzdělávací péče velkým krokem vpřed? Odpověď na tyto otázky se rozhodl hledat kladenský Spolek Vějíř. „Kolem pěti let se hraje o hodně, a my chceme dát i dětem ze sociálně slabých rodin šanci dobře vykročit do vzdělávání a rozvinout svůj potenciál na maximum,“ vysvětluje zakladatelka Vějíře Ivana Čížková.

První listopadovou středu v devět hodin ráno sedí nad středními Čechami poklice inverzní oblačnosti. Na horách možná svítí sluníčko, ale nad továrními halami v průmyslové zóně Kladna je obloha šedá, a stejně šedá zůstane po celý den. Na náměstí Starosty Pavla se do teplých bund choulí několik trhovců, kteří se svým sortimentem snaží konkurovat nedalekému supermarketu. Jen o pár kroků dál stojí ale nenápadný domek s okrovou fasádou, jehož okna jsou nazdobená halloweenskými motivy. Svícny s netopýry, papírové dýně s děsivými obličeji, velká provazová pavučina. Sídlí tu Vějíř, školka a dětská skupina pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí.

„Kolegyně, která má za úkol svážet děti ze vzdálených částí Kladna, má dnes volno. Zapsaných máme skoro třicet dětí, obvykle jich tu bývá aspoň patnáct, dnes uvidíte jen tři. Starší sourozenci jsou doma kvůli zavřeným školám. Když je ale nemá kdo přivézt, přijdou jen ti, co zvládnou dojít pěšky,“ omlouvá se už ve dveřích vedoucí Vějíře Jitka Gerlická.

Tomáš, Daniel a Dominik, tmavoocí usměvaví kluci, se ale rozhodli, že mi nepřítomnost ostatních vynahradí, a hned se hrnou mě objímat. „Paní učitelko, paní učitelko, půjdeš s námi ven?“ brebentí, zatímco jejich skutečná učitelka Anna Krejčová stojí opodál. Nabídce se nedá odolat, vyrážíme. 

Původní plán byl dojít do nedalekého lesíka a nasbírat tam nějaké přírodniny na tvoření, jenže pak se kluci rozhodnou, že chtějí návštěvě ukázat zdejší vzácnost – živého medvěda – a tak míříme ulicemi do parku a na hřiště. Kluci běhají, procházku si užívají, každou chvíli se na něco ptají nebo upozorňují na nějakou zajímavost. „Všechny naše děti jsou hodně živé. Když někam přijdeme na hřiště, dost často se všichni, co tam byli dřív, prostě seberou a odejdou. Snažím se za tím nevidět rasismus, jen to, že jsou opravdu hluční. Někdy je mi to ale líto, protože samozřejmě vnímají, že nejsou vítaní,“ krčí rameny Anna Krejčová.

Přátelsky, empaticky, nedirektivně

Spolek Vějíř Kladno před pěti lety založili a od té doby podporují manželé Ivana a Jiří Čížkovi, majitelé firmy PentaGen, která do Česka dováží přístroje pro medicínskou diagnostiku. Inspirovali se v zahraničí, kde nějaký čas žili. 

„Víme, že děti ze znevýhodněných rodin, z azylových domů a ubytoven, mají strašně těžký vstup do školství. Málokdy chodí do klasických školek, tím pádem nezvládají běžné věci, jako jsou barvy, měsíce v roce, básničky, písničky, stříhání nůžkami,“ vysvětluje Ivana Čížková.

A data jí dávají za pravdu. Podle studie společnosti PAQ Research s názvem „Ekonomické dopady nerovností ve vzdělávání“ má předškolní péče enormní vliv na další školní úspěšnost dítěte. Zatímco u dětí z běžné populace ale záleží na kvalitě předškolní přípravy, u dětí z nepodnětného prostředí je téměř jakákoli předškolní péče velkým krokem vpřed. Pro maximální efektivitu je ale třeba naplnit i další kritéria: stabilitu, předvídatelnost, kvalitu personálu a zejména přátelský, empatický, nedirektivní přístup. 

Celou reportáž si můžete přečíst zde.