Rozhovory Nadace ČS

Pavlína Loňková: Učím se, jak učit jinak

Pavlína Loňková: Učím se, jak učit jinak
Rozhovor s třetí nejinspirativnější učitelkou Česka, která získala ocenění v Global Teacher Prize CZ

Na letošní předávání cen Global Teacher Prize Czech Republic přijela ze školy v přírodě a odnesla si diplom za třetí místo. Učitelka brněnské základní školy Labyrinth a lektorka Pavlína Loňková dbá na to, aby v centru dění byl žák, který právě hledá svou cestu světem. "Mám ráda ty, kteří tuhle hru se mnou hrají smysluplně. A jsem vděčná těm, kteří mi ukazují cestu,“ říká třetí nejinspirativnější učitelka Česka. 

S jakými pocity jste přebírala třetí cenu Global Teacher Prize CZ?  

Je to krásné, ale taky velmi zavazující. Máme za sebou velmi náročný školní rok. Mít možnost oslavit naši učitelskou práci při vyhlášení Global Teacher Prize Czech Republic s tolika inspirativními učiteli naživo, bylo velmi radostné a nabíjející. Opravdu jsem nečekala, že se ocitnu na stupních vítězů. 

Co nebo kdo je pro vás ve vaší profesi největší motivací?

Velmi mě posouvaly profesní výzvy, kterých se mi dostávalo od zkušenějších kolegů nebo od vedení. Naplánuj si, oduč, zreflektuj a prezentuj hodinu, v níž dodržíš třífázový model učení. Vytvoř předem kritéria hodnocení práce pro žáky. Připrav návrh rozvrhů pro naši malotřídku... Zásadní je pro mě možnost účastnit se v průběhu roku dalšího vzdělávání. Nejvíc mi daly dlouhodobější školení, které mě nutily získanou inspiraci nejen realizovat, ale i řízeně reflektovat a vylepšovat. Pro mě to byl třeba kurz Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Motivaci přináší i kolegové, se kterými se potkávám jak naživo ve škole a na různých konferencích, tak virtuálně na sítích. A samozřejmě samy děti. Díky nim se učím, jak učit jinak.

 Kromě výuky na základní škole jste i lektorkou, píšete blog Pančelčino.cz, spravujete facebookovou skupinu. Jak se dá tohle všechno zvládat a nevyhořet?

Není to vždycky jednoduché a poslední školní rok mě přiměl zásadně zrevidovat, co je pro mě důležité, čemu se mám a chci věnovat, že moje práce potřebuje časové ohraničení. Blog beru jako terapii. Napíšu dva tři články ročně, když mám chuť nebo potřebu se z něčeho vypsat. A jako zásadní prevenci před vyhořením vnímám supervizi, kterou jsem začala během distanční výuky navštěvovat. 

Jak by vypadala škola, která by fungovala přesně podle vašich představ?

Školu podle mých představ zatím velmi dobře reprezentuje Labyrinth, kde pracuju. Jde o souhru mnoha faktorů - podporující zřizovatel a vedení, vlídné klima, motivovaní kolegové, procesy, které je možné tvarovat a měnit, rodiče, kteří respektují vizi školy. A v centru všeho je žák, který právě hledá svou cestu světem. 

 

Jakou zkušenost si odnášíte z distančního vzdělávání?

Zvládli jsme to, ale vždycky je prostor pro zlepšení. Hodně ve mně rezonuje digitální hygiena a well-being. Rozhodně si necháme virtuální učebny s materiály, po kterých děti mohou doma sáhnout při tréninku nebo v případě potřeby dalšího rozvoje, případně do nich rovnou odevzdávat některé práce. Mám v hlavě ale spoustu otázek, na které ještě budeme hledat odpovědi. Jak ještě lépe individualizovat práci, jak posunout systém hodnocení a sebehodnocení. A je jich mnohem víc.

Mají podle vás technologie v hodinách své pevné místo, nebo je lepší  "škola bez mobilů"?

Technologie jsou a budou součástí našich životů, ať se nám to líbí nebo ne. Škola by měla děti podpořit v tom, aby je uměly využívat co nejbezpečněji, rozvíjet povědomí o pracovní a duševní hygieně s tím spojené, a vést děti k tomu, že technologie jsou nástroj. Dobrý sluha, ale špatný pán. To nezařídíte, když budete jen zakazovat. 

Co byste popřála všem dětem na prázdniny a do nového školního roku?

Dětem bych moc přála, aby měly o prázdninách možnost odpočívat a trávit dostatek času s kamarády, ideálně někde venku a v pohybu. Aby na ně v novém školním roce čekali motivovaní a odpočatí učitelé, kteří budou podporovat bezpečné prostředí a respektující komunikaci. A aby se mohly se spolužáky i učiteli potkávat pravidelně naživo ve škole.   

Pavlína Loňková vystudovala obor Učitelství pro 1. stupeň na PdF Ostravské univerzity. Učila na malotřídce i na velké základní škole, od roku 2019 je členkou týmu fakultní a laboratorní základní školy Labyrinth v Brně, kde působí jako třídní učitelka, interní mentorka, metodik pro 1. stupeň a také v rozšířeném vedení školy. Je dobrovolnicí a lektorkou v Česko:Digital, členkou Učitelské platformy a také píše blog Pančelčino.cz.