Rozhovory Nadace ČS

"Nejvíc stížností dostávám na vztahy mezi dospělými zaměstnanci škol," říká školní ombudsman Slávek Hrzal

"Nejvíc stížností dostávám na vztahy mezi dospělými zaměstnanci škol," říká školní ombudsman Slávek Hrzal
Přečtěte si rozhovor se školním ombudsmanem, který se stal předlohou hlavní postavy seriálu Ochránce.

Sledovali jste televizní seriál Ochránce? Předlohou hlavní postavy se stal skutečný školní ombudsman a zároveň zakladatel ankety o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos Slávek Hrzal. Protože anketu podporuje i naše Nadace, nešlo se ho nezeptat, co na seriál sám říká.  

S jakými ohlasy na seriál jste se setkal?

Zaznamenal jsem většinou kladné ohlasy. Také patřím k lidem, kterým se seriál líbil. Vedle výborných hereckých výkonů, režie i kamery musím vyzdvihnout také profesionálně odvedenou práci na scénářích. Myslím si, že seriál dobře poukázal na palčivé problémy, se kterými se školy potýkají. Ale dávám za pravdu i některým negativním kritikám. Například názoru, že seriál působil poněkud depresivně, ukazoval jen zápory a většinou jednotlivé díly nekončily "vítězstvím dobra nad zlem". Ale tak byl, pokud vím, koncipován. Měl záměrně ukázat případy, "které otřásly českým školstvím".

Díky seriálu se lidé dozvěděli, co trápí nejen žáky, ale i kantory. Myslíte si, že se vlivem toho podaří lépe pracovat s problémy českého školství?

Zájem veřejnosti o nastolená témata bude postupně upadat. Bylo by proto dobré ho občas přiživit. Třeba tím, že Česká televize téma školství úplně neopustí. Mně osobně se například líbí její pomoc školám prostřednictvím webu ctedu.cz. Na těchto stránkách probíhaly i diskuse k seriálu. Dále podle mého názoru mohou hodně udělat všichni zřizovatelé škol – tedy obce a kraje – měly by se svým školám věnovat a při řešení problémů jim účinně pomáhat.

Co by pro to mohl udělat každý z nás?

Myslím, že totéž co zřizovatelé. Místo mnohdy zbytečného přidělávání problémů školám pomáhat. Aktivně se podílet na výchově a vzdělávání dětí, což je mimochodem zákonnou povinností všech rodičů, spolupracovat s pedagogy, komunikovat s nimi a respektovat jejich rady a doporučení.

Kterou ze situací, které jsme v Ochránci viděli, považujete v praxi za nejobtížnější?

Netroufnu si říct, co je v praxi nejobtížnější. Ale bylo by velkým úspěchem, kdyby se většina dětí do školy těšila. Vím, že takové školy, do kterých děti chodí rády a těší se na každý všední den, existují. Dokazují to nominace pedagogů do ankety Zlatý Ámos. Učitelky a učitele mohou navrhovat pouze žáci. A ti často v přihláškách uvádějí, že díky navržené paní učitelce nebo navrženému panu učiteli se do školy těší. Bylo by bezvadné "aby nejlepší škola byla ta, která je nejblíž", jak hlásá váš nadační slogan. To je skutečně hodně obtížný úkol.

Promítl se nějak poprask kolem seriálu do vaší práce školního ombudsmana?

Díky seriálu se mnoho lidí dozvědělo, že taková funkce vůbec existuje. To se samozřejmě odrazilo v rostoucím počtu podnětů, které dostávám. Zvýšil se také počet pozvánek na různé konference, workshopy, besedy a setkání.

Kdybyste měl napsat další díl Ochránce, jaké téma byste si vybral?

Seriál většinu problémů českého školství zachytil. Největší počet stížností dostávám na vztahy mezi dospělými zaměstnanci škol. Ať už jsou to spory pedagogů mezi sebou, učitelek a učitelů s vedením školy případně spory mezi školami a zřizovateli. To je určitě jedno z možných témat.

Smysl práce školního ombudsmana však není pouze v řešení problémů, má také působit preventivně. Proto pravidelně navštěvuji školy, které by mohly být ostatním příkladem a snažím se jejich zkušenosti zobecňovat a předávat dál. Takže další díl Ochránce by mohl být také o tom, co se školám daří a proč.