Rovné šance Nadace ČS

Na Kutnohorsku si uvědomili, že umíme nabídnout řešení i v nelehké době, říká Zdeněk Slejška

Na Kutnohorsku si uvědomili, že umíme nabídnout řešení i v nelehké době, říká Zdeněk Slejška
Rovné šance: Rozhovor s ředitelem Nadačního fondu Eduzměna.

V rámci seriálu Rovné šance přinášíme rozhovor se Zdeňkem Slejškou, ředitelem Nadačního fondu Eduzměna, který spoluzaložila naše Nadace. Eduzměna v loňském roce odstartovala pětiletý pilotní projekt na Kutnohorsku, jehož cílem je modernizace českého školství.

Jak si v uplynulém roce vedl projekt Eduzměna?

Loňský rok se pro nás stal významným, protože jsme vstoupili do kutnohorského regionu. Záhy ale spadla klec a museli jsme všechno přeplánovat. To nám samozřejmě přineslo nové možnosti, protože najednou jsme se setkávali intenzivněji, byť to probíhalo na dálku. Jelikož náš projekt stojí na vytváření vztahů, přes počítač je dokážeme vytvářet jen do určité míry. Při lidském kontaktu můžete reagovat na vícero podnětů. Zároveň nám však pandemie umožnila o našich krocích uvažovat důkladněji, získali jsme novou perspektivu.

Pandemie mnoho věcí ztížila. Zhatila i vám původní plány?

Naše hlavní práce, to znamená ohledávání regionu, se dost protáhla. Zjišťování tamějších poměrů probíhalo především na jednotlivých školách, postupně jsme zjišťovali potřeby a zpětnou vazbu od jednotlivých skupin. Začali jsme vedením škol, poté jsme se zaměřili na učitele a na žáky a nyní jednáme s rodiči a se zřizovateli škol. Paralelně s tím jsme ohledávali další služby, ať už sociální nebo zdravotní, zájmové organizace nebo různé sociální skupiny, které v regionu působí. Postupně se nám celý obrázek skládá a můžeme připravit návrhy na téma, co můžeme regionu nabídnout.

Jak se vám projekt, se všemi jeho aktéry, dařilo naplňovat v online režimu?

Naráželi jsme na fakt, že některé skupiny měly s online světem potíže a bylo těžší s nimi komunikovat, konkrétně učitelky a učitelé z mateřských škol. Mateřinky jsou z technologického hlediska zcela nevybavené. Pokud mluvíme o dětech, které zůstaly v "online izolaci", tam se nám otevřel zcela nový prostor. V souvislosti s pandemií se nám už v třetím týdnu po zavření škol povedlo založit tzv. Fond pro Kutnohorsko, kam jsme mohli díky financím Nadace České spořitelny a Nadačního fondu Avast dedikovat peníze speciálně pro školy a rodiny, jimž chyběla technika nebo připojení k internetu.

Co pro vás bylo na této zkušenosti nejcennější?

Navázali jsme a rozvíjeli kontakty se školou, sociální službou i s rodinami. Přímo v regionu jsme dokázali rychle reagovat na problém, který se později ukázal jako celorepublikový. Zjistili jsme, že neexistuje někdo, kdo by mohl jednotlivé sektory propojovat. Většinou se o to stará neziskový sektor, na Kutnohorsku jsme tuto úlohu zastali my. Minimálně pro tuto skupinu partnerů jsme se stali srozumitelnými. Najednou viděli, že dokážeme reagovat na potřeby, které v daný moment vyvstaly. Původně jsme nezamýšleli poskytovat tento druh pomoci, naším hlavním posláním jsou měkké projekty, často mnohem hůře uchopitelné. Snažili jsme se ale vysvětlit, že dokážeme pružně přizpůsobit tok peněz tam, kde jsou potřeba. A právě v tento moment si lidé z regionu uvědomili, že co říkáme, je pravda. Jako další výhoda pandemie se ukázala skutečnost, že jsme měli možnost jednat s aktéry, kteří by v běžném offline režimu na setkání s námi ani nepřišli. Stalo se to zejména u ředitelů škol, kteří získali možnost společně sdílet potíže, s nimiž se v uplynulém roce museli utkat. Viděli, že v nás našli partnera, co umí nabídnout řešení nebo minimálně usnadňovat společnou diskusi. Tato skupina se zároveň velmi rozšířila.

Na co se v Eduzměně letos těšíte?

Těším se na to, že po mapování uděláme další krok - tím myslím tvorbu rozvojových plánů škol. Každá škola, ať už mateřská, základní nebo střední, si určí, na co se chce ve své další práci zaměřit. Těším se, že budeme moci tyto školy v procesu jejich proměny doprovázet. Ředitelské, učitelské a dětské skupiny se budou zase moci potkávat a vyměňovat si metodické postupy, vzájemně se inspirovat. Dáváme také dohromady skupinu, která bude uvažovat nad rozvojem celého regionu. Přemýšlet nad přínosy spolupráce v celém regionu je jedna z nejobtížnějších, a zároveň nejdobrodružnějších věcí.

Zdeněk Slejška vystudoval biologii a tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Učil děti i dospělé, má za sebou 15 let lektorské praxe v oblasti prožitkové pedagogiky. Podílel se na mnoha vzdělávacích projektech v roli metodika a manažera. V letech 2006 – 2010 řídil ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Praze Metodický portál Rvp.cz, který se snažil podporovat tvořivé učitele a stal se největším odborným portálem v České republice. V roce 2010 založil obecně prospěšnou společnost EDUin, již až do konce roku 2017 řídil.

/foto: EDUin/