Kristýna Titěrová: Ve škole se musí cítit dobře všichni, nejen nově příchozí děti

Meta jako jediná tuzemská organizace pomáhá dětem migrantů s hladkým naloděním do českých škol a kolektivu vrstevníků. Učí je češtinu, pedagogům nabízí poradenství a metodickou podporu při práci s žáky s odlišným jazykem. Svou mnohaletou praxi a expertizu organizace prokázala loni, kdy do Česka před válkou utekly tisíce školou povinných dětí a teenagerů z Ukrajiny. Kristýna Titěrová, programová ředitelka Mety, od nás za své nasazení při jejich integraci obdržela Cenu Nadace České spořitelny.

Co pro vás osobně ocenění znamená? A co znamená pro Metu?

Uvědomila jsem si, že pro mě osobně je to příležitost na chvíli se zastavit a uvědomit si, co všechno mám za sebou, čeho jsem se účastnila, co jsem sama iniciovala, co všechno se podařilo. A není toho málo. Nejen za poslední rok, beru to jako ohlédnutí za víc než deseti lety působení v oblasti rovných příležitostí ve vzdělávání (nejen) vícejazyčných žáků. Takže mě to potěšilo, naplnilo vděčností, a tak nějak zahřálo u srdce. Ocenění samo, ale i ocenění od konkrétních lidí, která přišla posléze.  A myslím, že pro Metu je to podobně. Je to i satisfakce a zviditelnění dlouho opomíjeného tématu, kterým oblast migrace je a kterým se v Metě zabýváme.

Jak se podle vás školám podařilo vypořádat se s příchodem tolika ukrajinských dětí?

Na tuto otázku nejde snadno odpovědět. Z makro pohledu to vypadá poměrně dobře, většina dětí je v povinném vzdělávání, některé se dokonce dostaly i na střední školy. Ty nejmenší děti jsou v mateřských školách a dětských nebo adaptačních skupinách. Spousta škol začala poctivě řešit jazykovou přípravu, vyučující podporují wellbeing dětí, zapojují je do výuky. Ale pořád se ještě poměrně často setkáváme s dětmi, které se ve škole necítí dobře, nikdo se jim nevěnuje, nerozvíjí se a stagnují, nebo i zažívají negativní chování ze strany dětí či dokonce učitelů. A pak je velká otázka přístupnosti středních škol a také motivace mladých lidí se do vzdělávání po základce zapojit.

Jakou roli měla v jejich úspěšném nalodění do škol Meta?

Protože jsme jediná nezisková organizace, která se specificky věnuje právě vzdělávání dětí s migrační zkušeností, stali jsme se takovým poradním a expertním místem. Jak pro státní správu, tak i pro samosprávy, školy a samozřejmě rodiče. Ale i další organizace se na nás obracely s žádostí o konzultaci či spolupráci. Tak to bylo už dřív, ale teď se to znásobilo. Zároveň jsme poměrně brzy museli začít služby poskytovat novým způsobem. Individuální přístup v takovém množství musel být doplněný nějakou „plošnější komunikací.“ Jedna z věcí je informační kampaň pro rodiče z Ukrajiny, kde informujeme o zdejší vzdělávací praxi, ale i o právech a povinnostech. Je to projekt ve spolupráci s UNICEF a MŠMT, jedním z výstupů je web www.doskolyspolecne.cz. A má poměrně velké dopady. Pro vyučující a ředitele a ředitelky škol jsme zase v průběhu celého roku připravovali infobalíčky a infografiky, aby si věděli rady s novými situacemi. To zase podpořila Nadace České spořitelny. A podíleli jsme se také na nastavování opatření v systému prostřednictvím advokační činnosti a účasti na strategických schůzkách.

Máte možnost do nějaké míry sledovat pokroky ukrajinských dětí a posoudit, nakolik se s českými vrstevníky sžily? Co je podle vás na integraci to nejdůležitější? Co musí fungovat?

To je velice individuální. Máme v poradenství a aktivitách děti, co jsou už zapojené a cítí se mezi českými spolužáky docela dobře. Ale z podstaty věci se na nás obrací spíš ti, u kterých to někde vázne. Například máme ještě i klienty, kteří již rok čekají na přijetí do ZŠ, máme spoustu dětí, které se nedostali zatím na žádnou střední školu a v Praze jim hrozí, že se ani nikam kvůli naplněným kapacitám nedostanou. Obrací se na nás rodiče kvůli školní neúspěšnosti svých dětí, demotivaci, předsudečnému chování. Ale jsou skvělé příklady, kde to funguje. Klíčové je vytvoření bezpečného a respektujícího prostředí. Ruku v ruce s tím jde podpora adaptace a práce s kolektivem třídy. Aby se všichni cítili dobře, nejen nově příchozí. Ekosystém třídy se vždycky s novým přírůstkem změní a je potřeba s tím vědomě pracovat. Zásadní je samozřejmě také podpora v češtině. Nejen intenzivně na začátku (tedy první školní rok), ale i dlouhodobá, protože to trvá mnoho let, než se dokážeme vyrovnat rodilým mluvčím. Zvlášť když je jazyk nástrojem vzdělávání a skrze něj se měří úspěšnost. A to pak souvisí i se zapojováním do výuky, tedy aby byla jazykově přístupná a zároveň jazyk rozvíjela. A to umí poměrně málo učitelů…

Učitelé vaši pomoc velmi uvítali. Co ocenili nejvíc?

Myslím, že učitelé nejvíc oceňují, když jim sejmeme tíhu z ramen. Když jim pomůžeme uvědomit si fakt, že nemusí naučit všechny všechno, a že u nově příchozích dětí si můžou stanovit jiné cíle a zaměřit se jen na jazyk, a to nejpodstatnější učivo. Zároveň ale hodně učitelů ocenilo přehledné informace a zorientování prostřednictvím našich infobalíčků, oceňují komplexitu informací a výukové materiály na Inkluzivní škole, učebnici a online nástroje Levou zadní, e-learning Čeština2. Chválí si i semináře, ale ty jsou teď poptávané míň. A pak se také osvědčily naše online platformy, kam se můžou přihlásit odkudkoliv, sdílet, ale zároveň si poslechnout zkušenosti odjinud. Vždy je tematicky zaměřujeme a zveme hosty z praxe. A to vyučující hodně kvitují.

Pomáháte také ukrajinských učitelkám dostat se snáze do české praxe. Jak se vám to daří?

Dvojjazyčné asistentky a asistenty pedagoga podporujeme už dlouho a teď jsme na tu praxi navázali a zúročili jí. Dostat se do vzdělávacího systému teď není až tak složité, když je vytvořena právě pozice ukrajinské asistentky pedagoga. Samozřejmě to záleží na školách, zda si o tuto pozici požádaly. Děláme v této oblasti poradenství jak pro asistentky, tak pro školy. Spíš je pak problém s jejich psychickou a metodickou podporou, protože je to dost náročné. Samy mají často válečnou zkušenost, nebo se jich válka alespoň osobně týká, takže když mají podporovat děti se stejnou zkušeností, navíc v prostředí, ve kterém se teprve zorientovávají, je to velká výzva. Ale obecně je přítomnost pedagogických pracovnic s migrační zkušeností skvělá příležitost, jak otevřít české školství.

Jaké plány má Meta na nadcházející měsíce?

V oblasti sociální práce nás čeká snaha umístit nepřijaté děti do SŠ a samozřejmě zápisy do škol. Pravděpodobně budeme řešit také reparáty a podporu doučování. Zároveň budeme ve spolupráci s partnery v Plzeňském a Jihomoravském kraji otevírat v září šest ročních přípravných kurzů na SŠ, takže nás čeká transfer našich zkušeností, nábor účastníků, školení lektorů. Čekají nás také prázdninové kurzy a akce s dětmi. Přes léto se budeme nějak zotavovat a připravovat se strategicky na další školní rok. Stejně tak budeme v pedagogické sekci ukončovat několik projektů a aktivit. Přes prázdniny kromě odpočinku obvykle děláme plány na další školní rok a revidujeme služby. Opět se chystáme na novou infokampaň pro vyučující a rozvoj důležitých témat: wellbeing a Strategie propojování obsahu a jazyka (SPOJ).

Máme teď také nově vytvořenou akční skupinu mládeže s migrační zkušeností, se kterou přes léto chystáme participativní akční výzkum, na ten naváže kampaň. V advokační oblasti se budeme snažit přesvědčit zákonodárce k rozšíření kategorie dětí s nárokem na jazykovou přípravu i o děti s českým nebo dvojím občanstvím. Na výuku češtiny jako druhého jazyka totiž mají nárok jen děti s cizím občanstvím, což je paradoxní diskriminace. Dětí s potřebou učit se češtinu jako druhý jazyk, které na to nemají nárok, nebo na ní nedosáhnou, je stále hodně. A čeká nás toho mnoho dalšího, na co jsem si nevzpomněla.