Rozhovory Nadace ČS

Kolektiv se na dálku budovat nedá, říká držitelka ceny Dálkový Ámos Pavla Vopatová

Kolektiv se na dálku budovat nedá, říká držitelka ceny Dálkový Ámos Pavla Vopatová
Pavla Vopatová, třídní učitelka 3.A ze ZŠ v Meziboří, získala v anketě Zlatý Ámos prvenství v kategorii Dálkový Ámos. Nové ocenění zaštítila naše Nadace.

Co pro vás znamená ocenění Dálkový Ámos, které jste získala v tradiční anketě Zlatý Ámos?

Je to velké vyznamenání, moc si toho vážím. Už samotná nominace mě velmi potěšila, protože je to dle mého názoru to největší ocenění, které učitel může dostat.

V pondělí se vám žáci vrátli do školy, jak proběhl první den po tak dlouhé pauze?

Ráno jsme zvládli testování, všechny děti byly negativní. Pak přišel děti pozdravit pan ředitel a mluvili jsme společně o tom, jak jsme rádi, že se zase vidíme. Společně jsme si poslechli písničku, povídali si o Gagarinovi, protože bylo výročí prvního letu do vesmíru. No a pak už jsme se začali učit. Přestože měly děti poměrně velkou pauzu, šlo to hladce, jen byly takové upovídanější. Ale to se není čemu divit.

Vzpomenete si, co pro vás bylo v loňském roce nejtěžší?

Asi úplný začátek distanční výuky. Ze dne na den se zavřely školy a my učitelé jsme museli hledat cesty, jak se spojit se svými žáky. Nám se podařilo hned od pondělí následujícího týdne se začít učit online. Což nebylo úplně jednoduché, protože v té době byli moji žáčci ve druhé třídě. Ale díky výborné spolupráci s rodiči se to podařilo a děti se velmi rychle s novou situací vyrovnaly a téměř o žádnou výuku nepřišly.

Vnímáte na distančním vzdělávání nějaká pozitiva?

Zlepšení práce s počítačem. Naučila jsem se nejen vyučovat na dálku nebo rozdělovat děti do skupin, ale také vytvářet kvízy nebo online únikové hry. Také děti se velmi za ten rok zlepšily v orientaci v online prostředí. Teď už se samy svolávaly do skupinek a vypracovávaly společně úkoly. Do budoucna bych pak viděla distanční vzdělávání jako možnost připojení se do třídy pro dlouhodobě nemocné děti, které by tak neztratily kontakt se třídou.

A jaké jsou podle vás negativa výuky na dálku?

Negativ je více, ale rozhodně znemožnění osobního kontaktu dětí mezi sebou a dětí a učitele. To, co dělá třídu třídou, je kolektiv, který se takto na dálku budovat nedá. Děti potřebují osobní kontakt, potřebují si spolu povídat, jezdit na výlety, hrát si o přestávkách.

Na co za uplynulý rok nejraději vzpomínáte?

Loni na jaře, když už to dětem začalo připadat dlouhé, jsem jim navrhla, ať si mezi sebou vyměňují dopisy. Nikdy bych nevěřila, že druháčci, kteří se sotva naučili psát, si budou tak rádi dopisovat, a ještě vymýšlet úkoly pro kamarády. Dokonce si ty dopisy i sami s pomocí rodičů nosili do schránek během víkendu, aby ho dostali všichni stejně. Vydrželo jim to několik týdnů. Na tom je krásně vidět, jak jim ten kontakt chybí.

Kde hledáte inspiraci pro svoji výuku?

Všude okolo sebe. Sbírám zkušenosti, hledám informace na internetu nebo se účastním různých online školení.

Podívejte se na nominační video, které o paní učitelce Vopatové natočili její žáci z 3.A: