Efektivně doučovat umí málokdo, tvrdí Markéta Košatková

Podporou dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí se Markéta Košatková, která vyučuje na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, zabývá dlouhodobě. Naše Nadace jí letos ocenila za její přístup ke vzdělávání budoucích učitelů. Markéta podnítila vznik předmětu Doučování a zasadila se i o rozvoj praxe, která studentům brněnské pedagogické fakulty ukazuje důležitost rodinného prostředí a společenských vazeb dětí, kterým osud nerozdal ty nejlepší karty.

V čem je podle vás předmět Doučování pro budoucí učitele přínosný? Doučovat přeci umí skoro každý, třeba i rodiče.

Myslím, že se spíš ukazuje, že efektivně doučovat umí málokdo. Doučování totiž není o znalosti daného obsahu, ale o promyšlené a individualizované didaktické transmisi. Jinými slovy zde vstupuje do hry celá řada faktorů. Například schopnost vytvoření respektujícího vztahu pro samotnou edukaci, ale i umění zaujmout pozornost dítěte. Budoucí učitelé se učí vnímat potřeby dítěte i v jeho širším sociokulturním kontextu. Často na praxi v sociálně znevýhodněných rodinách zjistí, že podmínky jednotlivých dětí jsou velmi různorodé a rodinné prostředí je klíčové pro schopnost žáka obstát při školní zátěži. Studenti tak mohou nahlédnout pod pokličku strukturálních nerovností ve vzdělávání a hledat mechanismy efektivní nivelizace. Zároveň jsou vystaveni kulturní, jazykové i sociální diverzitě, a to vnímám v současném globalizovaném světě jako nutný předpoklad pro učitelské povolání. Dalo by se říci, že je to také prostor pro setkání s vlastními prekoncepty, stereotypy i představou o profesi učitele.

Máte ambici podobný program šířit i na další pedagogické fakulty?

Osobně bych za to byla moc ráda. Je možné, že například i toto ocenění zvýší povědomí o možnostech, které tato praxe přináší pro studenty a studentky pedagogických fakult a širší komunitu. Praxe jsou provázány s reflektivními semináři a supervizemi. To mimo jiné pomáhá proměnit charakter učitelské přípravy směrem k provázanému a reflektovanému pedagogicko-psychologickému modulu kurikula. Ráda budu s ostatními naši zkušenost sdílet.

Zapojili se vaši studenti i do doučování ukrajinských dětí?

Ano, řekla bych, že jsme jako fakulta zareagovali velmi rychle a v momentě, kdy byli v Brně první uprchlíci z Ukrajiny, byli jsme hned součástí pomoci, která se zaměřuje na pedagogickou činnost. Prakticky to znamená, že naši studenti začali doučovat ukrajinské děti, ale například i kolegyně z Ukrajiny, které dostaly na Masarykově univerzitě úvazek. Taktéž pomáhají ve školách, které přijaly ukrajinské děti. Zde velmi oceňuji, že máme systém praxe, který nám umožňuje oslovit více než 350 studentů a nasměrovat je k pomoci pedagogického charakteru. Tato pomoc často přesahuje povinný rámec jejich praxe.

Co pro vás ocenění od NČS znamená?

Mám-li být zcela upřímná, je to pro mě obrovský úspěch. Poprvé, když mi došel email ohlašující ocenění, nevěnovala jsem mu přílišnou pozornost. Myslela jsem si, že je to jeden z těch podvodných emailů, že jde o ocenění, které neexistuje. Dokonce jsem email vymazala. Pak mi to ale nedalo, ověřila jsem si odesílatele na stránkách Nadace a byla jsem udivena ještě víc. Cenu Nadace České spořitelny totiž v minulosti převzaly opravdu významné osobnosti z oblasti vzdělávání. Doopravdy jsem tomu nemohla uvěřit a částečně tomu nevěřím pořád. Zároveň jsem v tuto (pro mnohé netradiční) praxi věřila vždy, a tak mi toto veřejné uznání pomáhá si ještě víc uvědomit, že v této víře nejsem sama.

Jak hodláte naložit s finanční odměnou, která se k ocenění váže?

Konkrétní plán ještě nemám. Jsem si ale jistá, že se dostanou k sociálně znevýhodněným rodinám, které jsou součástí našeho programu. V současnosti jsou to i ukrajinské rodiny, které kolem sebe mám. Jsou mezi nimi i kolegyně, které jsem poznala v minulých letech na Ukrajině v projektech, které podporovaly tamní školství a inkluzi. Práce s rodinami v nouzi mě učí pokoře i vděčnosti za kapitály, které nejsou pro každého součástí každodennosti. Právě naše studentky a studenti jsou pro rodiny často důležitým sociálním kapitálem, který jim pomáhá nejen v oblasti doučování. A za to jim patří velký dík.