Učitelé & ředitelé Eduzín

Dobře se učit dnes nestačí, říká autor obdivované vzdělávací reformy v Kanadě

Dobře se učit dnes nestačí, říká autor obdivované vzdělávací reformy v Kanadě
Rozhovor s kanadským expertem na vzdělávání Michaelem Fullanem.

Celý profesní život Michael Fullan zasvětil kvalitnímu vzdělávání a reformám vzdělávacích systémů, protože věří, že školy by měly nejen předávat znalosti, ale především vychovávat schopné lidi, kteří jsou připraveni čelit výzvám, jako je klimatická změna nebo rostoucí sociální nerovnosti. Profesor Michael Fullan z Torontské univerzity se podílel na přerodu školských systémů v několika státech světa. Na jaře u nás vystoupil na konferenci Úspěch pro každého žáka, kterou pořádá SKAV za podpory naší Nadace. Přinášíme část rozhovoru s Michaelem Fullanem, který vyšel v Lidových novinách a magazínu EDUzín, kde si ho můžete přečíst celý.

Zabýváte se proměnami vzdělávacích systémů. Potřebuje vůbec vzdělávání nějakou změnu? Nestačí, když vše budeme dál dělat tak, jak jsme zvyklí?

Ne, to opravdu nestačí, a to ze dvou důvodů. Tím prvním je, že neustále klesá procentuální zastoupení studentů, kteří zažívají, že jim jejich vzdělání dává smysl. V některých oblastech světa má neuvěřitelných osmdesát procent žáků a studentů pocit, že to, co se učí ve škole, pro jejich život není nijak relevantní. Když jsem já byl student, směr byl jasný: mít dobré známky, vystudovat prestižní univerzitu, najít si dobrou práci. Společnost se ale změnila, dnes už dobré známky neznamenají zajištěnou budoucnost. A s tím jde ruku v ruce další důvod, proč je třeba měnit vzdělávání. Společnost potřebuje jiné občany než kdysi. Dříve třeba nebyli lídři, spíš poslušní občané. Dnes ale vidíme, že nás ohrožuje klimatická změna, ve společnosti klesá důvěra, zhoršuje se obecně psychické zdraví lidí, narůstá stres a úzkosti. Vzdělávací systém dříve produkoval to, co společnost chtěla a potřebovala. V současnosti je ale jasné, že se vzdělávání musí stát aktérem celospolečenských změn, a proto nemůže zůstat stejné jako dřív.

V první dekádě 21. století jste byl jedním z designérů úspěšné reformy vzdělávání v provincii Ontario v Kanadě, která se od té doby stala vzorem pro mnohé státy. V čem spočívala?

Je nutné předeslat, že Kanada se sestává z deseti provincií a tří teritorií. Každá tato územní jednotka si řídí vzdělávání po svém, neexistuje žádné „celokanadské“ ministerstvo školství. Konkrétně Ontario je provincie, která má zhruba třináct milionů obyvatel a pět tisíc škol. Na přelomu tisíciletí tu školství stagnovalo, žáci se nezlepšovali v angličtině ani matematice, a navíc tu třetina studentů opouštěla střední školy předčasně. Tehdy se nově zvolená vláda rozhodla, že je s tím třeba něco udělat.

Naštěstí se podařilo shodnout se na třech konkrétních ukazatelích, v nichž bylo třeba se zlepšit. Chtěli se soustředit na čtenářskou a matematickou gramotnost, zvýšení míry úspěšného dokončení střední školy a snížení nerovností mezi školami. V první fázi se výrazně investovalo do učitelů, aby se zlepšily jejich pedagogické dovednosti, školy dostávaly maximální podporu finanční i lidskou. Během zhruba pěti let jsme měli o dvacet procent maturantů více, zvýšila se výrazně čtenářská gramotnost, o něco i matematická. Byl to velký úspěch.

A jak to pokračovalo dál?

Pak přišla druhá fáze reformy, kdy jsme se posunuli od matematiky a čtenářství a soustředili se na to, aby se do učiva a kurikula promítl takzvaný koncept 6Cs (viz foto). Ten rozvíjí kompetence, jako je třeba kritické myšlení, spolupráce nebo komunikace, které jsou mnohem komplexnější než jednotlivé předměty a podle našich zjištění jsou pro studenty mnohem víc motivující. Šlo nám o to, aby ze škol nevycházeli absolventi dobří v matematice, ale především dobří v životě. Tato mladá generace stojí před vážnými problémy a vzdělávací systém na ně musí reagovat.

6csglobalnich kompetenci

Jak si to konkrétně můžeme představit? Kdybyste se šel do jedné ontarijské školy podívat v roce 2003 a pak v roce 2013, jakých rozdílů byste si všiml?

V roce 2003 byste asi na chodbách a ve třídách viděli mnoho studentů, kteří by nebyli ve svém vzdělání aktivní, moc se neposouvali ve znalostech ani v kompetencích. Navíc v té době probíhal jakýsi skrytý konflikt mezi vládou a učiteli, protože se navzájem obviňovali z neúspěšnosti dětí, takže učitelé nebyli v práci spokojení. Cítili se izolovaní a podceňovaní, což se ukazovalo i v různých průzkumech.

O pět let později už ale byly vidět první výsledky, a to nejen ty měřitelné. Ontario na tom bylo náhle tak, že se do našich škol jezdili inspirovat experti z celého světa – ze Singapuru, z Británie nebo z USA. A tito návštěvníci nám opakovali, jak úžasnou v nich vidí atmosféru. Učitelé spolupracují, ředitel je podporuje, školy z okolí spolu komunikují, vláda investuje… A učitelé sami říkali, jak všechno mnohem líp funguje.

Celý rozhovor si můžete přečíst pod tímto odkazem v magazínu EDUzín. 

Záznam diskuze Michaela Fullana s laureátkou ceny Nadace České spořitelny Hanou Koštálovou si můžete pustit zde.

Michael Fullan je také autorem systémové strategie Vedení ze středu, v českém překladu ji můžete najít v publikacích na našem webu.