Rovné šance Chytré Česko

Do školy se jít musí, i když jsou rodiče na flámu

Do školy se jít musí, i když jsou rodiče na flámu
V Trmicích dokážou motivovat děti, aby vzdělání nevzdávaly.

Překážky mezi učiteli, dětmi a jejich rodiči se tady stírají. Základní škola ve vyloučené lokalitě na severu Čech si za to získala uznání. Ačkoliv velká část jejích žáků žije v chudobě či nepodnětném prostředí, trmická základka zlepšuje krajské statistiky vzdělávacích výsledků. A děti do ní chtějí chodit i s horečkou. „Kdepak máte maminku?“ ptá se asistentka na chodbě školy dvou blonďatých žaček. „Je na flámu,“ odpovídá za ně bez skrupulí rozcuchaný tatínek, který vypadá, že se sám z flámu teprve před chvílí vrátil.

Je sobota ráno, ještě před koronavirovou karanténou, v Základní škole v Trmicích probíhá den otevřených dveří a tahle historka dobře ilustruje, kde se nacházíme – v městečku s několika sociálně vyloučenými lokalitami, vysokou nezaměstnaností, zadlužeností a nízkou vzdělaností, které bylo do roku 1994 součástí Ústí nad Labem. Třetina žáků trmické základky jsou Romové, třetina má speciální vzdělávací potřeby a třetina dětí pochází z nepodnětného prostředí – tyhle skupiny se prolínají.

Zatímco v Ústeckém kraji každé sedmé dítě odchází ze vzdělávání předčasně – nedokončí základní školu, nepokračuje na střední nebo ji opustí –, a v sociálně vyloučených lokalitách jsou takových dětí téměř dvě třetiny, v Trmicích by se podobné případy daly spočítat na prstech jedné ruky. Navíc rok od roku stoupá počet zdejších žáků, kteří nastupují na obory s maturitou.

Jak to tedy v Trmicích dělají, že děti, které „nejsou z domova motivované a na ničem jim moc nezáleží“ – jak většinové osazenstvo své školy popisuje ředitelka Marie Gottfriedová – dokážou postrčit k dalšímu úspěšnému vzdělávání?

Celý text si můžete přečíst zde.