Rozhovory Nadace ČS

Daniela Písařovicová: Skláním se před každým, kdo si vybral profesi učitele

Daniela Písařovicová: Skláním se před každým, kdo si vybral profesi učitele
Přinášíme rozhovor s moderátorkou Cen Nadace České spořitelny.

Ceny Nadace České spořitelny uváděla Daniela Písařovicová letos už potřetí. Předtím pravidelně moderovala udílení Cen Floccus, jimiž Nadace oceňovala jednotlivce i organizace pomáhající lidem vyloučeným ze společnosti. Letošní ceremoniál byl jiný než v předešlých letech, ocenění se předávala ve virtuálním studiu a bez přítomnosti početného publika. Přesto byla oblíbená moderátorka ráda, že mohla být znovu při tom. Protože oceňovat osobnosti, které jsou hybateli změn ve školství, je podle ní velmi záslužné.

Když se ohlédnete za všemi laureáty Cen Nadace České spořitelny, kdo vás osobně nejvíc oslovil?

To je velmi těžká otázka. Udílení Cen Nadace České spořitelny mi připadá přínosné v každém případě. Z každého ročníku vzešly inspirující oceněné osobnosti a nerada bych na někoho zapomněla. Téma vzdělávání je podle mě záslužné samo o sobě a je potřeba upozorňovat na osobnosti, které naše školství pomáhají posouvat správným směrem. V případě laureátů z řad učitelů si vždy uvědomím, že ne každý má buňky a dostatek trpělivosti na to být dobrým pedagogem. Skláním se před každým, kdo si vybral právě tuto životní cestu. Vím, o čem mluvím, protože jsem kdysi sama přemýšlela o kariéře učitelky. Nakonec jsem zjistila, že na tuhle profesi nejsem úplně správný typ. Potýkám se s nedostatkem trpělivosti, proto mi přijde skvělé, když někdo ví, jak vzdělávání pojmout. 

Měla jste nějakého učitele, který byl pro vás zásadní? 

Byla to Lenka Špačková, moje třídní učitelka z druhého stupně základní školy. Myslím, že i díky ní jsem chvíli uvažovala o tom, že bych sama byla paní učitelkou. Byla nesmírně vzdělaná a dokázala mě pro učení nadchnout. Velmi jsem k ní vzhlížela. Učivo dokázala podat s lehkostí a zároveň velmi poutavě. Opravdu jsem ji milovala, byla pro mě naprosto zásadním člověkem. 

Jaký pro vás byl uplynulý rok?

Je mi až žinantní říct, že v porovnání s jinými osudy si nemám na co ztěžovat. Velmi se mi stýská po rodičích, které nenavštěvuji, protože nežijí v Praze. Ale i tak bych se, vzhledem k jejich věku, za nimi pouštěla jen velmi střídmě, abych se nedopustila nějakého fatálního omylu, kterého bych do konce života litovala. Kontakt s rodiči mi chybí ze všeho nejvíc. To, že nemůžeme úplně cestovat, užívat si života, jako jsme byli zvyklí, dokážu na nějaký čas obětovat. 

Kdo jsou podle vás hlavní hrdinové pandemie?

Smekám před všemi zdravotníky, od doktorů přes sestřičky až po lidi, kteří pracují v pečovatelských službách. Nikdo z nás, co nepracujeme v těchto oborech, si nedokáže představit, čím procházejí...

Kdybychom se na dění kolem koronaviru podívali z té lepší stránky, vidíte i nějaké pozitivum?

Osobně jsem znovu našla chuť sportovat, přečetla jsem spoustu knih. Dalším osvěžením byl radikální úklid domácnosti, u kterého jsem se dost zabavila. Za běžných okolností bych na něj neměla čas. Také jsem změnila zaměstnání. Rozloučila jsem se s  Českou televizí, čeká mě nová životní štace. Pozitiva se určitě najít dají, ale pro většinu lidí je celá situace prostě složitější. 

Předávání letošních Cen Nadace České spořitelny si můžete připomenout zde: