Rozhovory Nadace ČS

Daniel Prokop: Nerovný přístup ke vzdělání je složitý a dlouhodobý problém. Cesta, jak z něho ven, ale existuje

Daniel Prokop: Nerovný přístup ke vzdělání je složitý a dlouhodobý problém. Cesta, jak z něho ven, ale existuje
Sociolog Daniel Prokop popisuje, jak pandemie ovlivnila nerovnosti ve vzdělávání.

Koronavirová pandemie sociologa Dana Prokopa a jeho tým z PAQ Research loni dost zaměstnala. Jedním z témat, které na popud naší Nadace společně s dalšími vědci zevrubně popsal, jsou nerovné šance našich dětí na vzdělání. Z rozsáhlého šetření vyplývá alarmující zpráva - pokud nevytěžíme potenciál všech žáků a nepodpoříme ty, kteří se online výuky nemohli naplno účastnit, budeme na tom tratit nejen my, ale i další generace. 

Rok s distanční výukou je velké téma nejen mezi rodiči. Napadá vás nějaké řešení, jak co nejlépe dohnat období, kdy se děti učily z domova? 

Myslím si, že je v prvé řadě nutné dotáhnout věci, které nás trápí dlouhodobě. Jedna z našich analýz například ukazuje, že neúspěšnost vzdělávání souvisí se sociálními problémy, jako jsou bytová nouze dětí nebo exekuce rodičů. To rodiny hodně destabilizuje. Často se stěhují, a tím ztrácejí své společenské vazby. Školy v regionech, kterých se tyto problémy týkají nejvíc, ale od státu nedostávají víc peněz. Přitom by měly. Díky stabilnímu a vyššímu rozpočtu by takové školy mohly zaplatit speciální pedagogy a školní psychology. Na druhou stranu je zejména školních psychologů dost málo. Také bychom měli posílit doučování ohrožených dětí, propojit jejich výuku s mimoškolními zájmovými aktivitami tak, aby se zvýšila jejich angažovanost a dohnali jsme ztrátu jejich motivace k učení.

Často se mluví také o nedostatku učitelů… 

Ano, to je další palčivý problém našeho školství. Nedostatek pedagogů se opět různí region od regionu. Třeba v Karlovarském kraji je nouze o učitele výrazně vyšší než v jiných oblastech. Skoro polovinu hodin na druhém stupni tam odučí neaprobovaní učitelé, v některých částech Česka je to čtvrtina. Musíme do vzdělávání opravdu začít investovat, poskytovat metodickou podporu postiženým oblastem a propojovat školy se sociální prací přímo v rodinách. 

Jaké dopady na nerovný přístup ke vzdělávání bude podle vás pandemie mít?

Sledovali jsme celkem tři jevy. Za prvé - z pohledu rodičů se školy ve výuce na dálku na podzim oproti jarnímu lockdownu zlepšily. Školy, kde se učí děti z bohatších rodin s vysokoškolsky vzdělanými rodiči, tedy hlavně školy z Prahy a dalších velkých měst, se na distanční výuku adaptovaly lépe. Velký vliv měla také skutečnost, že v domácnostech chyběly počítače. Některé děti zase neměly prostor, kde by se mohly v klidu učit. To vše se do kvality jejich vzdělávání v pandemii promítlo. To ale neznamená, že by děti z výuky vypadly úplně, některé chyběly jen na určité vyučovací hodiny. Třetím problémem bylo, že rodiče neměli kapacitu hlavně dětem na druhém stupni základních škol s výukou pomáhat. 

Platí tedy, že děti z ekonomicky slabších rodin doplatí na online výuku víc, než jejich vrstevníci z lepších poměrů?

Výzkumy z Holandska a z dalších zemí ukazují, že v distančním vzdělávání děti z horšího sociálního prostředí utrpěly mnohem víc. Největší dopad bude pandemie mít na zhruba 20 procent žáků z nejvíc ohrožených rodin. To bude také nutné řešit. Nerovný přístup ke vzdělávání je ale v Česku dlouhodobý. Máme tu obrovské regionální rozdíly a velké odlišnosti jsou i mezi školami. Další věc je, že celkem brzy oddělujeme nadané děti. Existuje spousta rodičů, a jsou to převážně vysokoškoláci, kteří chtějí, aby jejich děti přijímačky na víceleté gymnázium alespoň zkusili. Já jim to nevyčítám. Byla by to chyba, protože rodiče se přizpůsobují systému, který tu máme. Hledají pro své děti nejlepší možnosti. Je proto třeba zlepšit kvalitu vzdělávání na druhém stupni základních škol a individualizovat výuku na stupni prvním tak, aby talentované dítě mělo pro svůj rozvoj ve standardní škole náležitou podporu. Je třeba víc pracovat s propojováním mezi třídami. 

Návrh bez názvu

A taková praxe vypadá jak?

Například v USA už na druhém stupni základních škol leckde začíná a na střední škole do velké míry funguje vysokoškolský systém. Když jste dobrá třeba v matematice, propojí vás na nadstavbové hodiny s těmi žáky, kteří mají hodiny matematiky navíc. Tento přístup alespoň společnost nerozděluje od 11 let na kasty, které chodí do jiných budov a vůbec se neznají. Navíc třeba učňovské školství a high school se často rozdělují až po prvním roce střední školy, kde si student už může odpovědně vybrat. Děti by neměly být jen přehlcené informacemi a učitelé by měli mít prostor se víc věnovat svým specifickým potřebám a aktivizovat žáky. Mezinárodní šetření TALIS ukazuje, že tu oproti zahraničí skutečně zaostáváme. Naši pedagogové málokdy propojování do skupin využívají, žáky málo hodnotí slovně, nevěří si v posilování motivací. Tyto přístupy pomáhají právě i ve standardních školách. Protože ale u nás nejsou využívané, jsou rodiče bohužel donuceni své děti hlásit na výběrové školy. To neznamená, že máme spoléhat pouze na tyto věci – podle mne mají místo i znalosti a frontální výuka – ale pro učení heterogenních kolektivů jsou důležité i ty další věci.

Jak jsme na tom s odchodem nadaných dětí na lepší školy?

V některých okresech, a hodně se to děje v Praze, odchází 15 až 20 procent žáků. Říká se tomu indukce poptávky. Když uděláte širokou silnici, začne po ní jezdit víc aut. Pokud necháte odejít čtvrtinu ročníku na víceletá gymnázia, rodiče si uvědomují, že se kvalita vzdělání na základní škole zhorší. To zcela přirozeně vyvolá poptávku po tom, aby i moje dítě na víceleté gymnázium odešlo. Je to jako když se začnou prodávat akcie. Začnou je prodávat i ti, kteří je prodat nechtěli, protože se bojí, že jejich hodnota bude klesat. Paniku na akciovém trhu v takový moment pomáhá mírnit stát. V tuto chvíli nemůžeme víceletá gymnázia zrušit, mělo by se ale regulovat, kolik dětí na ně chodí. Tím můžeme zmíněnou indukci poptávky minimalizovat. Je to ale docela složitý problém...

Pro Nadaci České spořitelny a EDUin jste dělali výzkum o tom, jak se změnily nároky rodičů na vzdělávání dětí v průběhu deseti let. K jakým závěrům na téma výběrových škol jste dospěli?

U části vzdělanějších rodičů se trošku mění poptávka. Už je tolik nezajímá jen výkonové vzdělávání, typické právě pro víceletá gymnázia. Častěji hledají alternativní školy. Také proto je potřeba na základních školách rozvíjet nabídku nových postupů - klidně to může být větší propojení výuky s kvalitními volnočasovými aktivitami, podněcování tvůrčího prostředí. Třeba tímhle mohou základní školy víceletým gymnáziím konkurovat. 

Říkáte, že není jednoduché potřebné změny realizovat. Čím tedy začít?

Především tím, aby naše školství bylo řízeno stylem, který změnu kurzu umožní. Když máte jedno ministerstvo a pod tím nějakých 2000 zřizovatelů škol, těžko se vám tento systém řídí. Každý dobrý manažer ví, že řídit 2000 zaměstnanců bez středního článku dost dobře nelze. V systému, kde střední management chybí, není možné za úspěšnost škol zodpovídat. V takovém nastavení se těžko podporují ředitelé, stěží se poskytuje pedagogická podpora. Pokud se čeští učitelé liší tím, že oproti svým zahraničním kolegům nepoužívají aktivizační metody, naši ředitelé se zase odlišují v tom, že obrovskou část svého úvazku vynakládají na administrativu a nedůvěřují svému pedagogickému leadershipu. Tady je na místě větší podpora ředitelů. 

Jak z tohoto začarovaného kruhu ven?

Jsem zastáncem toho, že by měl existovat jakýsi kariérní řád. Ten by umožnil, aby se z dobrého učitele mohl stát ředitel. Z dobrého ředitele pak lídr, který by našel uplatnění ve zmiňovaném středním managementu. Tam by pomáhal se zkvalitňováním škol a inspiroval by tím ostatní. Takovou strukturu bychom u nás velmi potřebovali. Musíme také vytvořit systém, který využije příklady dobré praxe z regionů, kde se s nerovnostmi ve vzdělávání začali vypořádávat. A pak je přenést tam, kde se to ještě nestalo.  

Nejnovější studii Daniela Prokopa a jeho týmu nazvanou Ekonomické aspekty nerovností si můžete přečíst po rozkliknutí obrázku:

nerovnosti infograafika