Rozhovory Nadace ČS

Bojím se, že při dalším zavírání škol by někteří učitelé ze školství odešli, říká Miroslav Hřebecký

Bojím se, že při dalším zavírání škol by někteří učitelé ze školství odešli, říká Miroslav Hřebecký
Přečtěte si rozhovor s programovým ředitelem EDUinu, který naše Nadace podporuje.

S Miroslavem Hřebeckým, programovým ředitelem EDUinu, jsme si povídali na letní škole Global Teacher Prize Czech Republic, na kterou se sjela třicítka finalistů ze všech ročníků. Generálním partnerem cen je Nadace České spořitelny.

Jak hodnotíte letošní ročník letní školy Global Teacher Prize?

Z letošní školy jsem nadšený, atmosféra byla skvělá a je to nejen tím, že to bylo dobře zorganizované, ale i tím, jací lidé jsem jezdí. Byli tu učitelé, kteří mají na prvním místě hodnoty jako bezpečné klima, jsou zvyklí respektovat svoje žáky i kolegy a přenášeli to i sem. Lidé tu hezky spolupracovali, nikdo se před nikým neostýchal mluvit. Letní školu vnímám jako místo, které posiluje vědomí komunity mezi učiteli.

V čem byl letošní, již pátý, ročník Global Teacher Prize jiný oproti předchozím? 

Bylo to jiné v tom, že jsme během soutěže hodnotili hlavně distanční výuku. Jinak nemám pocit, že by byl výběr finalistů jiný oproti předchozím ročníkům. Myslím, že jsme zvolili stejně kvalitní finalisty jako v předchozích letech. Mám radost, že se mezi desítku dostal i první učitel ze střední odborné školy Petr Zahrádka, který řeší trochu jiná témata, než jeho kolegové ze základních škol. 

Vy jste před několika lety také začínal jako učitel. Když mluvíte s jinými učiteli, máte pocit, že se české školství nějak posunulo? 

Určitě. Před 20 lety jsme ve škole zkoušeli věci, které byly nestandardní, jako například pokusy o formativní hodnocení nebo konstruktivistickou pedagogiku. Tyto věci se stále nestaly standardem, ale dnes k tomu existuje spousta materiálů, takže je vše mnohem profesionálnější. Vnímám, že špičky učitelů, které v GTP jsou, se v tom neuvěřitelně posouvají. Byl bych šťastný, kdyby mé děti učil některý z učitelů, které tu máme.

Čemu se v EDUinu aktuálně věnujete?

Připravujeme dva nové projekty – novou formu Klubu zřizovatelů, který byl původně s placeným členstvím a jen pro úzkou skupinu zřizovatelů. Nyní ho chceme zdarma zpřístupnit všem zájemcům z řad zřizovatelů škol. Už se nebudeme moct osobně věnovat každému, ale chceme na webu udělat sekci pro sdílení jejich zkušeností, poskytovat jim know-how a dělat kazuistiky z jednotlivých případů.

Další aktivitou, na které pracujeme s naším partnerem Livesportem, je pak zaměření na oblast periferních škol. Projekt jsme nazvali Kam chodí vítr spát a chceme zatím v pilotní fázi v každé z periferních oblastí České republiky najít školu, které dáme finanční a expertní podporu. Po setkání se sociálními geografy mi došlo, že oblast periferií je téma, kterému se málokdo věnuje. Nejedná se jen o region v pohraničí, ale překvapivě i o místa, která jsou na rozmezí jednotlivých krajů – například mezi Středočeským a Plzeňským, nebo Středočeským a Jihočeským, která se vylidňují. Nyní jsme ve fázi výběru škol a sám jsem zvědavý, kam se projekt vyvine a zda se podaří otázku periferií a vzdělávání nastolit k odborné debatě. První vlaštovka, kterou jsme učinili v prezentaci ke krajským radním pro školství, dopadla velmi nadějně.

 

A jak se vám daří naplňovat jeden z prvotních cílů EDUinu – tedy informovat veřejnost o vzdělávání?

To je nikdy nekončící práce. Mám radost z toho, že se nám za těch 10 let povedlo vytvořit síť novinářů ze všech větších médií, kteří se na školství specializují a pravidelně o něm píšou. Nechci to připisovat jenom EDUinu, ale určitě na tom máme podíl. Tito novináři dobře reagují na náš tiskový servis a do svých článků či reportáží zařazují i informace od nás.

Jak se podle vás vyrovnává stát s dopady pandemie na školství?

Stát si především dal hodně načas. Celý neziskový sektor z oblasti vzdělávání v okamžiku prvního zavření škol apeloval na stát, že bude čím dál větší problém s nerovnostmi ve vzdělávání. Stále jsme čekali, kdy se tomu začne někdo věnovat a pořád se nic nedělo. Do tiskových zpráv jsme pak začali dávat příklady, jak se tomu věnují v jiných zemích. V únoru 2021 jsme pak poslouchali zprávy o letních kempech, které ten problém nemohly vyřešit. Ty se navíc vůbec nepovedly, výzva ministerstva školství byla úplně mimo. Na podzim už je vyhlášená nová výzva na doučování, která vypadá lépe, ale stále nemá charakter komplexního programu. Podle České školní inspekce vypadlo 10 tisíc dětí z vyučování, podle mého odhadu to může být okolo 30 tisíc. Těm dětem se musí účinně pomoci, ideálně přímo na těch školách nebo ve spolupráci s neziskovkami, knihovnami, sociálními pracovníky v daném místě. Stát by to měl celé koordinovat shora.

Začíná nový školní rok. Jaký bude?

Odpověď na to nám dá až historie. Pokud bude další vlna pandemie, tak bych si přál, aby se školy zavíraly jako poslední a jen regionálně. Školy jsou připravené technologicky, ale mluvil jsem s mnoha učiteli, kteří říkají, že už by další distanční vyučování nezvládli a bojím se, že někteří by nadobro odešli. Už mi hlásilo i několik ředitelů, že například učitelky v důchodu už další rok nedají. V něčem tedy vyšli učitelé z pandemie posíleni, ale také jsou už na konci sil.

/Foto: Aktuálně.cz/