Ostatní Nadace ČS

Bezstarostné dětství není samozřejmost. Týraným dětem pomáhá ROSA

Bezstarostné dětství není samozřejmost. Týraným dětem pomáhá ROSA
ROSA - centrum pro ženy podporuje už více než rok i Nadace České spořitelny.

Ne všechny děti mají štěstí, aby mohly vyrůstat v láskyplném prostředí. Bezpečný azyl matkám a jejich dětem, které dlouhodobě zažívaly brutální domácí násilí, zajišťuje organizace ROSA – centrum pro ženy. Její činnost už víc než rok podporuje naše Nadace. "Smyslem naší práce je dětem zajistit takové prostředí, které je běžné ve funkčních rodinách. V rodinách, kde se mají všichni navzájem rádi,“ říká vedoucí azylového domu ROSA Lucie Donátová.

I do fungování azylového domu zasáhla pandemie – bylo nutné zajistit nejen bezpečí žen i dětí, ale i podmínky pro distanční výuku dětí včetně počítačů a dalšího technického zázemí. "Právě to se podařilo díky Nadaci České spořitelny,“ uvedla ředitelka centra ROSA Marie Vavroňová.

Ženy přichází do azylového centra s nelehkými životními příběhy, o některé z nich se s námi podělily:

Jedenáctiletá Monika a devítiletá Linda nezažily klidný domov. Jejich tatínek měl problémy všude a se všemi - v práci, se svou matkou, s manželkou, zkrátka s celým světem. Vztek a frustraci utápěl v alkoholu a dívky i jejich matku ustavičně ponižoval a bil. Monika při jednom z konfliktů maminku bránila a otec ji surově ztloukl. Tehdy společně s mladší sestrou a matkou odešly do azylového domu, kde děvčata nalezla klid. Dívky se brzy zlepšily i ve škole.

Karla byla přijata do azylového domu ROSA s tříletým Davídkem a 6letou Darinkou. Už nezvládala strach z žárlivého partnera, který jí vyhrožoval, kontroloval a fyzicky a sexuálně napadal. Obě děti byly tiché, zamlklé. Co chvíli dostávaly na zadek a často končily zavřené v tmavé místnosti. Brzy po příchodu do azylového domu se nálada Davídka a Darinky výrazně zlepšila, našli zde nové kamarády i zábavný program.             

Dvanáctiletý Matěj a šestiletý Péťa přišli do azylového domu ROSA s matkou Sašou, která chodila po útoku manžela o francouzských holích. Dlouho neřešené domácí násilí vyvrcholilo, když muž ve vzteku ženu zbil a prohodil ji dveřmi. Matěj, který mámu bránil, byl také zraněn - otec mu vykloubil rameno. Byl to vážný a smutný chlapec, ale své mámě pomáhal a staral se i o mladšího brášku. Saše se vracely děsivé sny, tajně si pomáhala alkoholem. Přestože měly děti v azylovém domě klid, čelily dalšímu problému. Matka nakonec souhlasila s protialkoholní léčbou. Tehdy Matěj ožil a mámě za její rozhodnutí děkoval.

Sedmileté Markétka přišla do azylového domu s maminkou po těžkém napadení manželem. Tátu měla dívka nařízeno vídat dvakrát týdně. Otec jí ale nepřipravil žádný program, jediným jeho zájmem bylo dozvědět se, kde teď s mámou jsou. Markétka nic neřekla. Dlouho zápasila s úzkostí, strachem z otce, až byl po roce dočasně stanoven zákaz styku. Maminka i dcera byly v péči psycholožky i psychiatričky. Trvalo několik let, než se jim podařilo nadobro odstřihnout a zpracovat traumata. Ta u dívky ještě umocnili úředníci, kteří jí nařizovali co nejčastější styk s otcem.

ROSA – centrum pro ženy, z.s. je nezisková organizace, poskytující komplexní pomoc ženám, obětem domácího násilí. Zahrnuje odborné poradenství, krizovou intervenci, sociálně terapeutické a sociálně právní poradenství, vytvoření bezpečnostního plánu a poskytování utajeného azylového ubytování pro ženy a jejich děti, které jsou ohrožené domácím násilím.