Bez koordinačních bodů se školství v regionech bude posouvat mnohem pomaleji, míní Zdeněk Slejška z Eduzměny

Nadační fond Eduzměna, který už několik let pracuje na proměně školství na Kutnohorsku, se ujal s příchodem tisíců školáků z Ukrajiny role koordinátora donorů a neziskovek, které se rozhodly s nelehkou situací pomoci. „Nejvíce práce jsme odvedli v integraci ukrajinských dětí do mimoškolních aktivit,“ uvádí letošní laureátka Cen Nadace ČS Ivana Šenitková. Ocenění si spolu s ní převzal ředitel Eduzměny Zdeněk Slejška. Je podle něj potvrzením, že i „nepřímá práce“ má svoji hodnotu.  

Cenu jste převzali za skvělou koordinaci dárců, kteří se rozhodli pomoci ukrajinským dětem se začleněním do české společnosti. Kteří dárci to konkrétně byli a co bylo potřeba ošetřit v prvé řadě?

Zdeněk: Nejprve jsme řešili, zda je vůbec možné, aby Eduzměna tuto roli mohla zastávat. Vzhledem k našemu primárnímu projektu, který realizujeme a sháníme dárce, jsme museli obhájit naši nestrannost.

Ivana: Do koordinační skupiny se zapojilo 16 dárců a některé neziskové organizace. Finanční podporu nám s důvěrou poskytly čtyři nadace, a to Nadace České spořitelny, Nadace PPF, The Kellner Family Foundation a Nadační fond Abakus.

Jak přispěla vaše práce k začlenění ukrajinských dětí a teenagerů do české společnosti?

Zdeněk: Naše práce spočívala především v nepřímé pomoci, kde se obtížněji dá říct, jak přesně jsme přispěli k jejich začlenění. Naším úkolem bylo vytipovávat bílá místa a nasměrovat pomoc dárců do oblastí, které jsou potřebné a které by souzněly s aktivitami samotných nadací. Zároveň propojovat organizace s návrhy aktivit na nadace.

Ivana: Nejvíce práce jsme odvedli v integraci ukrajinských dětí do mimoškolních aktivit, kde jsme přišli s myšlenkou systémového řešení v podobě voucherového systému. Spolu s Českou radou dětí a mládeže a třemi nadacemi (NČS, Karel Komárek Family Foundation, Nadace Albatros) jsme rozběhli projekt Darujeme kroužky dětem. Za půl roku rozdělil víc než 6,5 milionu korun a pomohl více než 1700 dětem, a to ukrajinským i českým. Napomohli jsme také vzniku některých výzkumů, analýz a komunikačních kampaní, podpoře projektů neziskových organizací k začlenění dětí ve školách nebo podpoře ukrajinských pedagogů či psychologů.

Kde se vlastně vzal nápad přijmout roli koordinátora? Byla to pro vás výzva, nebo jste si byli jistí, že můžete bez potíží stavět na svých dlouhodobých zkušenostech?

Zdeněk: Nadační fond Eduzměna si už při svém vzniku dal za úkol propojovat dárce v oblasti vzdělávání a napomoct tak větší efektivitě. Do začátku roku 2022 jsme se však soustředili na náš dlouhodobý klíčový projekt podpory škol v území, který realizujeme společně s mnoha partnery, včetně dárců. Nicméně téma uprchlíků a začlenění dětí do vzdělávacího systému nám v tu chvíli přišlo jako oblast, ve které bychom mohli být nápomocni právě s našimi zkušenostmi. Samotní dárci se totiž shodli na tom, že by bylo dobré se v náročné situaci začít koordinovat a hledat cesty, jak být co nejefektivnější. S návrhem se koordinovat přišla Nadace PPF. My jsme vedení nadace oslovili a nabídli svou expertízu a svým způsobem nezávislost na konkrétní osobě či firmě. Ze strany nadace byl náš návrh přijat a od té chvíle jsme začali koordinaci nastavovat.

Kdy přišel ten moment, kdy jste si řekli, že už jste odvedli pořádný kus práce?

Ivana: U mě vlastně až když jsme stáli na pódiu a přebírali cenu od Nadace České spořitelny. Věci, které děláme, se těžko popisují a jejich výsledky často nejsou hmatatelné, uchopitelné. Jedním z úspěchů naší koordinační činnosti s reálným dopadem je určitě projekt Darujeme kroužky dětem. Navíc v posledních měsících se našich schůzek účastní i zástupci Úřadu vlády nebo UNICEF, a to už si myslím, že je také vizitka toho, že se nám naše práce daří.

Zdeněk: Pro mě ta chvíle nastala v závěru roku 2022 na posledním setkání, kdy dárci ocenili, že pro ně setkávání má význam, a i to, jak jsme koordinaci vedli, jim přišlo přínosné.

Co jste se na projektu naučili? Dá se některá nově nabytá zkušenost dobře využít při vaší terénní práci ve vašem „domovském" regionu?

Zdeněk: Myslím si, že ještě více vnímám nezastupitelnost koordinační role. V regionech se děje obrovská spousta práce, ale mnohdy si každý jede po svém. A díky této zkušenosti máme odžito, co to znamená propojování sektorů, hledání styčných ploch, dohody na společných krocích, ale i “jen” předávání si informací navzájem. Posiluje to ve mě přesvědčení, že bez vybudování podobných koordinačních bodů v regionech, se sice budeme posouvat dále, ale mnohem pomaleji. Zároveň z ohlasů od dárců vidíme užitečnost v tom, kdy jeden subjekt sleduje podrobně dění a pak předá to nejpodstatnější. Ušetří to mnoho času a energie.

Ivana: Ještě více jsem si uvědomila, jak důležitý je osobní kontakt a dlouhodobá spolupráce. Zároveň také to, že problémy je třeba řešit komplexně, jít pod povrch a nenechat se zlákat rychlými závěry. Často vidíme jen špičku ledovce a až když jdeme více do hloubky, zjistíme, že spousta domněnek bylo nepřesných.

Jak bude vaše práce ve prospěch ukrajinských dětí probíhat letos?

Ivana: Podobně jako dosud. Budeme vytipovávat bílá místa v různých oblastech, komunikovat s veřejnou správou a snažit se o zlepšování spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem. Na začátku roku jsme si nastavili tři priority. Jednak to jsou mimoškolní aktivity a jejich podpora. Budeme pokračovat v rozvoji projektu Darujeme kroužky dětem a jeho evaluaci, aby se příští školní rok mohl posunout zase o kousek dál. Také se chceme více zaměřit na ohrožené skupiny, to znamená znevýhodněné děti a mladistvé. Budeme monitorovat jejich potřeby a hledat způsoby, jak jim pomoct například orientovat se na trhu práce, nabídnout jim kariérní poradenství. Třetí oblastí je pak komunikace a podpora klíčových sdělení.