Aktuality

Nadace České spořitelny je o krok blíže ke změně českého vzdělávání

Nadace České spořitelny je o krok blíže ke změně českého vzdělávání

Poprvé v historii se čtyři velké české nadace spojily se společným cílem a založily společný projekt - Nadační fond Eduzměna. Ten má ambici v konkrétním městě, na konkrétních školách a v jasně vymezeném čase dosáhnout prokazatelného zlepšení učení žáků.

Zobrazit

Své síly spojily Nadace České spořitelny, Nadační fond Avast, Nadace Karla Janečka a Nadace OSF a ve středu 6. března 2019 oznámily založení nového Nadačního fondu Eduzměna. "Hlavním posláním Nadace České spořitelny je dosahovat systémových změn, které v konečném důsledku zkvalitní výuku a vzdělávání dětí na všech českých veřejných školách. Věřím, že hmatatelných výsledků lze dosáhnout jen řízenou a soustředěnou spoluprací odborníků, organizací a filantropů se zástupci veřejného sektoru," říká k novému projektu ředitel Nadace České spořitelny Ondřej Zapletal a pokračuje: "Eduzměna je ambiciózní projekt, který - jak věříme - na konkrétních školách ukáže nejen, že změny lze dosáhnout, ale také jaké cesty k ní vedou. A u toho nechceme chybět."

O čem je Eduzměna?
V první fázi projektu bude probíhat výběr partnerů z řad neziskovek pohybujících se na poli vzdělávání, spolu s nimi bude připraven model práce se školami a systém měření a hodnocení. následně bude vybrán region, kde bude model aplikován. Cílem je vybrat obec s rozšířenou působností se zhruba dvacítkou škol (mateřské školy, základní školy a střední školy). Na těchto školách pak, po dobu pěti let, budou formou mentoringu učitelů, ředitelů, práce s rodičovskými komunitami, zřizovateli a dalšími důležitými hráči regionu pracovat externí konzultanti z řad neziskových a odborných organizací.

Co je jejím cílem?
Projekt Eduzměny je momentálně plánován na pět let. Poté dojde k vyhodnocení tří základních oblastí - čtenářská, matematická a přírodovědná gramotnost; schopnost řešení problémů a celkový vztah k učení a škole. Pokud se ukáže, že zvolený model přinesl kýžené výsledky, je ambicí, aby byl použit i v dalších regionech a stal se součástí českého vzdělávacího systému.

Více na www.eduzmena.cz

Zavřít
Do 15. března je možné podat přihlášku do fundraisingové akademie pro neziskovky

Do 15. března je možné podat přihlášku do fundraisingové akademie pro neziskovky

FRIN 2019: do začátku března je otevřená registrace do ročního akceleračního programu pro dobročinné organizace, které se rozhodly pořádně rozjet své fundraisingové kampaně.

Zobrazit

V roce 2019 je program určen pro 7—10 našlápnutých týmů, které se rozhodly některou ze svých fundraisingových kampaní inovovat a výrazně ji kvalitativně posunout, případně rozjet kampaň novou a chtějí si ověřit a otestovat své předpoklady, nápady a hypotézy

Program kombinuje vzdělávací prvky, výměnu zkušeností a podporu úspěšných praktiků v roli mentorů. Neziskovým organizacím nabízí cestu k částečné finanční nezávislosti na dotacích a grantech a nabízí možnost otestovat kampaně, díky kterým chtějí získat finance od dárců, což bylo v Česku do teď zcela ojedinělé.

Vyvrcholením každého ročníku je veřejná prezentace výstupů, ke kterým účastníci akademie dojdou. Prezentují porotě kam se za půl roku práce posunou a ti nejlepší si odnesou ocenění.

Realizuje jej České centrum fundraisingu s podporou Nadace České spořitelny a je součástí programu sociálního bankovnictví České spořitelny.

Zavřít
První pilotní centrum pro pedagogy MŠ a ZŠ otevřeno na Praze 7

První pilotní centrum pro pedagogy MŠ a ZŠ otevřeno na Praze 7

Organizace Elixír do škol, založená a podporovaná Nadací České spořitelny, ve spolupráci s městskou částí Praha 7 v únoru 2019 otevřeli na Praze 7 unikátní centrum, které propojuje vzdělávání pedagogů v oblasti fyziky od mateřských škol přes 1. stupeň až po 2. stupeň škol základních.

Zobrazit

Centrum pedagogické podpory funguje na principu standardních regionálních center Elixíru do škol a kombinuje a propojuje tzv. Pohádkovou fyziku (pro předškolní a mladší školní věk) s obsahem pro učitele fyziky na 2.st. ZŠ. Centrum vede RNDr. Jitka Houfková, Ph.D., autorka Pohádkové fyziky a pedagog připravující budoucí učitele fyziky na Katedře didaktiky a fyziky Matematické a fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Setkání se uskuteční v ZŠ T. G. Masaryka na Ortenově náměstí.

Program setkávání je v maximální míře založen na experimentech a heuristické výukové metodě. *Učitelé si zde mohou osvojit, co vše je možné prostřednictvím pokusů žáky naučit. Přirozenou součástí aktivit je také sdílení neotřelých nápadů, příkladů dobré praxe a vzájemná diskuse.*

Zavřít
Laureát Ceny Nadace České spořitelny Zdeněk Kalvach: Stáří neexistuje. Jen čím dál zralejší dospělost

Laureát Ceny Nadace České spořitelny Zdeněk Kalvach: Stáří neexistuje. Jen čím dál zralejší dospělost

Doktor Zdeněk Kalvach je průkopníkem moderní geriatrie a gerontologie, člen Etické komise České lékařské komory, byl náměstkem ministra pro lidská práva a stojí za výjimečným projektem SIPS - Systémem integrované péče o seniory. Jeho cílem je zapojit obce a místní samosprávy do péče o své seniory a umožnit jim žít co nejdéle v domácím prostředí. Zdeněk Kalvach skrze spolupráci mezi neziskovým a veřejným sektorem dlouhodobě usiluje o to, aby všichni senioři mohli žít plnohodnotný život a cítili se v české společnosti dobře. Za to získal Cenu Nadace České spořitelny.

Zobrazit

Co pro Vás ocenění od Nadace znamená?

Především radost - tento pocit bychom měli v podobných odpovědích a situacích zdůrazňovat asi více a častěji, než se děje. Takže si to užívám :-). Pak také cítím velké povzbuzení, že věci, o kterých člověk váhá a pochybuje, jestli je vlastně řeší správně, jestli s nimi vůbec někdo pozitivně rezonuje, vzbudily až tak velkou pozitivní odezvu. A pak závazek - že když už jsem získal takové ocenění, tak, že bude SIPS dotažen do systémové aplikace a cena důstojně využita (poreferuji napřesrok).

Můžete SIPS (Systém integrované péče o seniory) blíže představit? O co usilujete a jak se to daří?

Lidé se závažným funkčním postižením, s ohroženou či ztracenou soběstačností a jejich rodiny zůstávají často bezradní v neznámé situaci a v labyrintu neznámých služeb, podpor a postupů. Nevědí, že nevědí, co lze využít a požadovat. To množství možností kolem nich u nás nevytváří systém a není nikdo, kdo by je měl sjednotit - není nadrezortní case manager. Ten „nesystém" je prostoupen negativními kompetenčními konflikty, profesními bariérami, územími nikoho a v důsledku neúčelnostmi i zbytečným strádáním, zbytečnou ztrátou důstojnosti, leckdy zbytečnou smrtí. Naprostý evergreen - nepropojenost zdravotně sociálního pomezí, zcela klíčového např. pro lidi po mozkové mrtvici - se u nás neúspěšně řeší přes 50 let! Státní byrokratický moloch selhal za všech režimů (nebo vlastně „odolal"). Nadějí pro nemocné i jejich rodiny se zdají být obce a v nich „koordinátoři", case manageři jako zaměstnanci obce schopní ji informovat o situaci a vůči potřebným lidem zajišťovat depistáž, dispenzarizaci, „ušití podpory na míru", koordinace, propojení, edukace laických pečujících. S konceptem zatím nejvíce pracuje Diakonie ČCE, zkušenosti ze tří obcí s rozšířenou působností jsou velmi dobré, takže snad…

Po nadačním večeru jste řekl, že stáří neexistuje, pouze stále zralejší dospělost, můžete to rozvést? Jak si to má představit aktivní třicátník? Jak v důchodu nekončit?

Obecné povědomí je plné problematických, překonaných stereotypů - včetně pojetí stáří. Když bylo básníkovi Jaroslavu Vrchlickému 50 let, oslovovali ho „velebný kmete". Dnešní padesátníci se často cítí být na prahu nové životní kariéry. Zdravotní a funkční stav starších lidí se setrvale zlepšuje, hranice „stáří" se rozostřuje, penzionování se u mnoha lidí (zvláště v zahraničí) posouvá nad 70 let, identita „seniora" je problematická - člověk je sám sebou, svou rolí v rodině, svou profesí, národností, svými koníčky atd. a až někde potom třicátníkem, padesátníkem, sedmdesátníkem (ostatně „typický sedmdesátník" je obdobně nevhodná, segregační stereotypizace jako třeba „typický černoch"). Fáze lidského života se uvolňují z těsné vazby na robotování, převažuje existencialita. V tomto smyslu jde bez ohledu na věk (stejně jako na gender či vyznání) o „bezvěkou společnost participativní dospělosti", z níž vyřazuje jen opravdu těžká nemoc nebo osobní nechuť (např. „dejte mi se vším pokoj, jsem již stár").

Nadace České spořitelny oceňuje osobnosti, které přispívají k pozitivním, systémovým změnám. Byly momenty, kdy jste to chtěl vzdát? Nebo chvíle, kdy jste si říkal „stojí mi to za to?“ Co Vás naplňuje energií, elánem a žene dál?

Vzdávání snad ne, ale pocit marnosti určitě ano - po takových reakcích klíčových politiků jako „máte pravdu, ale nejde to", nebo „asi máte pravdu, ale nevidím nositele Vašeho problému v ulicích". Pomáhá pozitivní reakce - včetně ocenění od Vaší nadace, pocit, že ta spousta lidí, kteří padají zbytečně do problémů, stojí za to, aby to člověk nevzdal, protože když je přesvědčený, že má podstatnou pravdu, tak by se na ně vlastně prachobyčejnsky „vykašlal", a to si nezaslouží. A potom, jako vždycky ve všem, rodina a pocit „vyššího principu mravního", že když si člověk myslí, že má pravdu, tak na ní musí trvat.

Dovedu si představit, že témata, která řešíte, mohou vést k pesimismu a jakési bezvýchodnosti, co Vám dodává optimismus, v čem jsou naopak pozitivní stránky českého paliativního systému? Na čem lze stavět?

Nejspíše na síle, důstojnosti, vzájemnosti, obětavosti a statečnosti mnohem většího počtu lidí, než se běžně a v konverzačních floskulích soudí. Lidé jsou v Česku mnohem lepší než systémy. Komunity a pospolitosti jsou lepší, mají větší sociální potenciál než státní moloch - jen si to často nepřipouštějí, podceňují se, proti tomu byrokratickému molochu si po odrazeních nevěří - ale mají na to a zaslouží si to. Na tom lze stavět i čerpat smysluplnost. Jádro i etika podpůrných a pečujících profesí tkví v chráněném vztahu, v zodpovědnosti face-to-face. To zavazuje i posiluje.

Zavřít
 8. ročník Social Impact Award 2019 zahájen, přihlášky jsou otevřené do 30. dubna

8. ročník Social Impact Award 2019 zahájen, přihlášky jsou otevřené do 30. dubna

Začal již 8. ročník Social Impact Award, akcelerační program pro podnikavé mladé lidi, kteří mají hlavu plnou nápadů jak změnit svět, ale chybí jim ty správné nástroje k tomu, aby svůj nápad rozjeli.

Zobrazit

Již teď organizátoři chystají oblíbené jarní workshopy, které budou zaměřeny na to jak správně uchopit svůj nápad a začít jej realizovat. Přihlášky do Social Impact Award jsou otevřené do 30. dubna 2019. Přihlášku a informace o podmínkách programu pak naleznete tady.

V ČR program organizuje Impact Hub Praha a hlavním národním partnerem je naše nadace ve spolupráci se sociálním bankovnictvím České spořitelny.

Zavřít
Držitelka Ceny Nadace ČS, J. Straková: Prosperita společnosti závisí na tom, jak vzdělaná bude ta nejméně vzdělaná část populace

Držitelka Ceny Nadace ČS, J. Straková: Prosperita společnosti závisí na tom, jak vzdělaná bude ta nejméně vzdělaná část populace

Docentka Jana Straková působí v Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Dlouhodobě bojuje za vysokou kvalitu a rovnost ve veřejném vzdělávání. Vytrvale upozorňuje na to, že vzdělávací výsledky českých dětí extrémně závisí na tom, do jaké školy děti chodí, v jak bohatém regionu žijí a jaké mají rodinné zázemí. Jana Straková je lídrem v prosazování rovného přístupu ke vzdělávání pro všechny děti. Za to získala Cenu Nadace České spořitelny.

Zobrazit

V rámci své výzkumné činnosti se zabýváte především tématem nerovnosti ve školství. Jak byste tuto problematiku vysvětlila někomu, kdo má základní vzdělání, nebo výuční list, je rodičem, žije v Ústeckém kraji a rád by pro své dítě kvalitnější vzdělání, než získal sám?

Takovému člověku bych to asi vysvětlovat nemusela:) Záleží-li mu na vzdělání jeho dítěte, je mu jasné, že potřebuje mít ve své blízkosti dobré školy, které budou pro jeho dítě automaticky dostupné. Možná si nechce nebo neumí školu pro své dítě vybírat, jak to činí mnozí vzdělaní a dobře situovaní rodiče. Potřebuje tedy jistotu, že ať už pošle dítě do jakékoli z okolních škol, dostane se mu kvalitního vzdělání, které nebude závislé na jeho pomoci, neboť ji třeba není schopen poskytnout. Při studiu vzdělanostních nerovností se zajímáme o to, do jaké míry závisí kvalita vzdělávání a dosaženého vzdělání na rodinném zázemí dítěte. Tuto závislost pozorujeme ve všech vzdělávacích systémech, ale její síla se v jednotlivých zemích hodně liší. V zemích, ve kterých je souvislost mezi dosaženým vzděláním a rodinným zázemím silná, zpravidla dochází k tomu, že se děti rozdělují do tříd a škol podle rodinného zázemí. Na to vždy doplácejí děti z méně vzdělaných a motivovaných rodin, a to bez ohledu na svoji snahu a potenciál. Lidé se často domnívají, že například když rozdělíme děti do tříd podle jejich výsledků nebo studijních předpokladů, budeme schopni všechny vzdělávat efektivněji a všem věnovat lepší péči. Výzkumy ale ukazují, že to tak nefunguje. Na takové rozdělení vždy doplácejí děti s horším rodinným zázemím: rodiče jim nejsou schopni zajistit, aby se dostaly do výběrové skupiny, vyučují je horší učitelé, mají horší podmínky ke vzdělávání a nakonec dosahují horších výsledků, než by dosahovaly v systému společného vzdělávání. V České republice je souvislost mezi rodinným zázemím a výsledky vzdělávání relativně silná a k rozdělování dětí zde dochází již na vstupu do povinného vzdělávání, a to i způsobem, který je z pohledu vyspělého světa naprosto nepřijatelný. Například ve veřejných školách jsou nabízeny třídy s rozšířenou výukou angličtiny, na které si rodiče připlácejí, a za to jsou jim nabízeny služby, které by měly být v kvalitním vzdělávacím systému dostupné každému dítěti, kromě angličtiny například osobnostní a sociální rozvoj nebo komunikace s rodiči.

Ve své práci vytrvale upozorňujete na hrozby, které nerovný a nespravedlivý systém sebou nese… co se může stát v extrémním případě, kdy by se problémy, na něž upozorňujete, vůbec neřešily?

Já jsem přesvědčena o tom, že to, jak se té které společnosti daří a zejména jak se v ní žije, do značné míry záleží na tom, jak vzdělaná a kultivovaná je ta nejméně vzdělaná část populace. A tím, že systém podporuje výběrovost, zároveň rezignuje na vzdělávání těch, kteří by to nejvíce potřebovali. Ti budou tím pádem více ohroženi nezaměstnaností, kriminalitou, což představuje výdaje na sociální dávky, podporu v nezaměstnanosti, potírání kriminality. Zároveň hrozí nespokojenost a napětí ve společnosti, která musí fungovat pro všechny, protože všichni spolu nevyhnutelně budou sdílet společný prostor. A nevzdělaní a frustrovaní budou také volit, i na to je třeba pamatovat.

Jaká je role rodičů? Co mohou dělat rodiče, aby došlo k pozitivním změnám?

Rodiče jsou především voliči. Měli by požadovat, aby stát investoval více do vzdělávání, protože bez toho není možno jeho kvalitu plošně zvýšit. Měli by požadovat, aby se zvýšení kvality vzdělávání stalo skutečnou vládní prioritou a aby služby, které jsou nabízeny ve výběrových školách a třídách, byly automaticky dostupné všem dětem ve všech veřejných školách. Jinak si ale nemyslím, že by rodiče mohli a měli být nějakými velkými hybateli pozitivních změn v oblasti nerovností. V situaci, kdy je kvalita škol velmi různá, je jen logické, že ti, kteří si mohou a umějí vybrat, dají své dítě do školy, kterou budou považovat za nejlepší, čímž se rozdíly budou jen zvyšovat: školy a třídy se budou čím dál tím více rozdělovat na ty, které budou navštěvovat děti vzdělaných a motivovaných rodičů, bude se jim tam dostávat kvalitnějšího vzdělávání a budou tam dosahovat lepších výsledků, a na školy „zbytkové“, kde tomu bude přesně naopak.

O škole mluvíte jako o tmelícím prvku. Podobným byla kdysi povinná vojna - tam se potkal filosof s klempířem. Pokud postupně mizí tyto tmelící prvky, kam to může vést?

Já jsem jako žena vojnu neabsolvovala, tedy k jejímu blahodárnému účinku se nemohu kvalifikovaně vyjadřovat, ale spíše o něm pochybuji. Co se týče školy, ta mi připadá zcela zásadní pro to, aby se mladí lidé naučili komunikovat a spolupracovat s mladými lidmi s odlišným rodinným i kulturním zázemím, nadáním, hendikepy. Zároveň je unikátním místem pro budování společných hodnot a norem. V současnosti mi tato její úloha připadá závažnější než předávání vědomostí a myslím, že ji naše společnost nedoceňuje.

Dovedu si představit, že témata, která řešíte, mohou vést k pesimismu a jakési bezvýchodnosti, co Vám dodává optimismus, v čem jsou naopak pozitivní stránky českého školství a vzdělávacího systému? Na čem lze stavět?

V českých školách je mnoho velmi obětavých, zodpovědných a pracovitých učitelek a učitelů, kteří berou svoji práci velmi vážně. Myslím, že je třeba těmto lidem poskytnout patřičné ocenění a profesní podporu a zejména, že je třeba jim pozměnit zadání tak, aby cítili trochu větší zodpovědnost za úspěch každého dítěte na úkor zodpovědnosti za plnění osnov. Zcela mimořádnou devízou České republiky jsou nevládní organizace působící v sociální oblasti i v oblasti vzdělávání. Pracuje v nich mnoho velmi kvalifikovaných a obětavých odborníků. Domnívám se, že větší spolupráce s těmito organizacemi by mohla mnohým školám hodně ulevit. Obecně by bylo výborné, kdyby se podařilo docílit lepší spolupráce mezi jednotlivými aktéry, kteří se v oblasti vzdělávání nějak angažují.

Ve své děkovné řeči jste uvedla, že Cenou Nadace České spořitelny získala témata, kterým se věnujete, určitou vážnost. Lze tomu rozumět tak, že společnost podceňuje hrozby, na něž upozorňujete?

Myslím, že ano. Zejména se domnívám, že úlohu vzdělávání a vzdělávacího systému chápe příliš úzce – pouze jako cestu k certifikátům, které umožní postup ve vzdělávací dráze. Myslím, že tato úloha již není zdaleka tak důležitá, jako bývala, a bude dále ztrácet na významu.

Sama jste učila, jakou nejcennější zkušenost jste si z této praxe odnesla? S čím jste do učitelské praxe šla a jak moc jste byla realitou zklamaná nebo překvapená?

Já nejsem vystudovaná učitelka. Vystudovala jsem fyziku, do revoluce jsem pracovala na fyzikálním pracovišti a nikdy jsem učitelku dělat nechtěla. Moje učitelská kariéra byla spojena s gymnáziem PORG, které jsem pomáhala založit v porevoluční touze dělat nové a užitečné věci. Dnes už bych osmileté gymnázium zakládat nepomáhala, neboť si myslím, že by se děti měly v rámci povinného vzdělávání vzdělávat společně v kvalitních základních školách. Ale principy, na kterých jsme se snažili naši školu postavit, mi připadají užitečné dodnes. Namátkou bych uvedla barevný učitelský sbor, vzájemný respekt, diskuse, motivace a vzájemná důvěra. Tu důvěru, kterou jsem zažívala já ze strany rodičů svých žáků, bych přála všem učitelům. Pro pedagogickou práci mi připadá zcela zásadní, neboť umožňuje navázat spolupráci při vzdělávání každého dítěte a umožňuje získat potřebné sebevědomí, které řadě učitelů chybí.

Kdo pro Vás byl Váš nejdůležitější učitel? A proč?

Teď Vás asi zklamu, ale pro mě byli vždycky důležitější spolužáci. Když o tom přemýšlím, tak můj nejdůležitější učitel byl asi vedoucí mé diplomové práce na vysoké škole, neboť měl málo času se mi věnovat, a já jsem zjistila, že vlastně řadu problémů, se kterými si zpočátku nevím rady, vyřeším sama, když jim věnuji dostatečné množství času a úsilí. To byl do života znamenitý vklad.

Finanční částku, která byla spojena s oceněním, jste se rozhodla věnovat spolku Ramus. Co Vás k tomuto rozhodnutí vedlo.

Peníze jsem chtěla věnovat organizaci, která vykonává činnost související se vzděláváním, a Ramus takovou činnost bezesporu vykonává. Organizuje volnočasové aktivity pro mladé lidi s postižením a bez postižení, čímž umožňuje mladým lidem s postižením získat zážitky a zkušenosti v kolektivu vrstevníků, které by jim jinak byly nedostupné. Zároveň učí mladé lidi bez postižení, že mohou s postiženými vrstevníky leccos sdílet a že mohou řadu věcí dělat spolu. A to spolu je zcela zásadní i pro zmírňování vzdělanostních nerovností.

Videomedailonek Jany Strakové

Zavřít
Držitel Ceny Nadace České spořitelny, profesor Milan Hejný: Matematika je pamlsek pro mysl

Držitel Ceny Nadace České spořitelny, profesor Milan Hejný: Matematika je pamlsek pro mysl

„Hleď, aby tvoje snaha udělat z žáků skvělé matematiky, nepotlačila snahu udělat z nich slušné lidi“ – to je nejcennější rada, kterou dostal Milan Hejný od svého otce, Víta Hejného, jehož pan profesor označuje za hlavního architekta tzv. Hejného metody. Milan Hejný dokázal nastartovat spolupráci tisíců učitelů nejen v oblasti matematiky, ale také v celkovém přístupu ke vzdělávání dětí. Jeho metoda je cesta k výchově komunikativních, spolupracujících a autonomních lidí. Dnes se podle ní učí na více než sedmi stovkách českých škol. Za obdivuhodné výsledky své usilovné práce získal profesor Milan Hejný Cenu Nadace České spořitelny.

Zobrazit

Co pro Vás ocenění od Nadace České spořitelny znamená?

Pro mne jde o výrazný signál toho, že v občanské společnosti narůstá poznání, že to nejcennější, co máme, jsou naše děti. Dvě z cen Nadace byly směřovány do této oblasti. Osobně jsem rád, že iniciativa, kterou před mnoha lety otevřel můj otec, našla v Nadaci tak silné pochopení.

A co pro Vás znamenalo, když Vás v roce 2013 oslovili kolegové z Nadace Depositum Bonum? Co vám spolupráce se Spořitelnou přinesla a přináší? V čem vidíte její jedinečnost?

Spolupráce s Depositum Bonum a později s Nadací České spořitelny nám přinesla významnou finanční pomoc a především víru, že naše práce pomůže zlepšit vyučování matematice, umožnila široce rozvinout naše aktivity – tedy nabízet pomoc těm učitelům, kteří projevili zájem a odhodlání změnit styl svého vyučování.

Albert Einstein řekl, že matematika je jediný zaručený způsob, jak se zbláznit. Čím je matematika pro Vás?

Je to pamlsek pro moji mysl a zároveň pomocník při výchově mladé generace. Asi v žádné jiné oblasti nemůže dítě projevit tolik fantazie a tvořivosti, asi v žádné jiné oblasti nemůže být pravda tak jasně prokázána.

Co Vás naplňuje energií, elánem a žene Vás dál?

Dobrá otázka. Dospěl jsem ke třem zdrojům, z nichž čerpám. Prvním je moje rodina. Především moje manželka, skvělá pečovatelka i rádkyně a naše dvouletá pravnučka Mona. Ta mi stále potvrzuje, že dítě má obrovský potenciál rozvoje somatického, intelektuálního i sociálního. Když jsme spolu, ona určuje, co budeme dělat a jak to budeme dělat. Když si pak v klidu rozebírám, co jsme to vlastně dělali a proč ona volila tu nebo onu aktivitu, obdivuji, jak efektivně to dítě řídí vlastní rozvoj. Druhým zdrojem jsou nejbližší spolupracovníci. Na ty mám štěstí. V Bratislavě, před 50 lety, jsme se s několika kolegy s velikou vervou pustili do vyučování, ve kterém nikoli učitel, ale žáci orientují směr výuky. Nadšení, které z naši malé skupinky vyzařovalo do okolí, rozšířilo naše řady o další kolegy a posluchače fakulty. Byla to krásná doba, i když lidská závist nám prostřednictvím komunistické strany házela klacky pod nohy. No a po příchodu na Pedagogickou fakultu v Praze se mi dostalo od vedoucího katedry prof. Komana vřelého přijetí a záhy jsem našel výborné spolupracovníky – Naďu Vondrovou, Darinu Jirotkovou, Janu Kratochvílovou (dnes Slezákovou). Asi ještě důležitější, než přímí spolupracovníci, byli mí žáci – v Bratislavě i Praze. Třetím zdrojem je moudrost ukrytá v knihách.

V jednom rozhovoru jste zmínil, že Vám Váš tatínek doporučil, abyste si do vyučování bral deník a ta nejpřekvapivější zjištění si zapisoval. Co v něm konkrétně je za zápisky a jak ovlivňovaly a ovlivňují Hejného matematiku?

Lidská paměť není příliš spolehlivá. Když vykládám zážitek z prázdnin potřetí, tak mi manželka řekne, že minule jsem to vykládal trochu jinak. To je přirozené. Naše mysl na záznamech paměti pracuje. Když chci svoje zkušenosti s výukou efektivně využívat ke zlepšení práce, musím mít fakta nezkreslená. Proto jsem si po každé hodině (někdy i v průběhu hodiny) zapsal to, co se mi jevilo důležité. Občas jsem se k tomu vracel. Například když Alenka měla potíže s úpravou zlomků, napsal jsem si, jak ji to naučím, pomocí jakých úloh ji to naučím. Moc se mi to nedařilo. Pak, asi po měsíci, mi Alenka s radostí oznámila, že už to umí, že ji to Eva vysvětlila. Do deníku jsem si zapsal, jak to Eva udělala, a pochopil jsem, kde jsem se mýlil.

Máte za sebou neuvěřitelnou cestu, kdy jste často musel prosadit do reálné výuky novou metodu. Byly na té cestě momenty, kdy jste to chtěl vzdát? Nebo chvíle, kdy jste si říkal „stojí mi to za to?"

Nelze říct, že jsem něco prosazoval. Spíše jsem to nabízel těm, co měli zájem. Ani dnes nic neprosazujeme. Kdyby - nedej Bůh - ministerstvo nařídilo, že se takto matematika musí učit všude, byl by to konec naší iniciativy. Zda jsem to někdy chtěl vzdát? Myslím, že ne. Ale byly momenty bolestivé. Například, když jsme měli připravené dvoudenní školení pro více než 50 nadšených učitelů z celého Slovenska a Strana mi zakázal tam jít – musel jsem místo toho mít ve stejné době jakési povídání o škodlivosti náboženství. Nebo když mi Strana zakázala učit na základní škole. To ale naštěstí bylo záhy odvoláno. Tatínek jedné mé žačky byl v tak vysoké pozici, že mohl ministrovi školství nařídit, aby to zrušil. Já tenkrát samozřejmě nevěděl, odkud vítr vane a nevěděli to ani straníci na fakultě. Ale po této události se již se mnou zacházelo ohleduplněji.

A teď naopak: Kdy jste si řekl, že směr, kterým jdete, je správný? Co byly ty nevýznamnější milníky na Vaší cestě ke změně, která ovlivnila to, jak se české děti na školách učí?

Otec mne vedl tak, že jsem již ve dvaceti letech byl přesvědčen, že mým posláním je učit matematice tak, aby to pro posluchače bylo radostné. Toto přesvědčení se rozšířilo i na základní školu, když jsem zde začal učit. Moje přesvědčení sytí učitelé, rodiče a žáci, kteří mi píší děkovné dopisy. Dopisy kritické mne neoslabují. Někdy přinesou i zajímavou myšlenku, ale spíše jen rozhořčení. Moje odpověď na tak rozčílený dopis je rada dát dítě do třídy, kde se učí tradičně.

Kdybyste nezasvětil svůj život matematice, čím byste byl? Jaké jsou - vedle matematiky - další vášně profesora Hejného?

Filozofie. Tu jsem chtěl studovat spíše než matematiku. V době, kdy jsem vstupoval na vysokou školu, v roce 1954, se u nás skutečná filozofie studovat nedala. Dodnes nacházím potěšení v textech Platóna, Aristotela, Komenského, Descarta, Humeho, Masaryka, mého otce, ale též v Bibli.

Zavřít
Ocenění pro hybatele změn. Ceny Nadace České spořitelny převzali Zdeněk Kalvach, Jana Straková a Milan Hejný Ocenění pro hybatele změn. Ceny Nadace České spořitelny převzali Zdeněk Kalvach, Jana Straková a Milan Hejný Ocenění pro hybatele změn. Ceny Nadace České spořitelny převzali Zdeněk Kalvach, Jana Straková a Milan Hejný

Ocenění pro hybatele změn. Ceny Nadace České spořitelny převzali Zdeněk Kalvach, Jana Straková a Milan Hejný

Nadace České spořitelny udělila ocenění třem výrazným osobnostem, které se svou prací zasloužily o systémové změny v sociální práci a ve vzdělávání. Letošními laureáty Cen Nadace České spořitelny (dříve Ceny Floccus) se stali lékař Zdeněk Kalvach, akademička Jana Straková a metodik výuky matematiky Milan Hejný.

Zobrazit

„Věříme, že jediná cesta, jak dosahovat trvalých a systémových změn k lepšímu, je skrze budování aliancí a širších spoluprací,” říká ředitel Nadace ČS Ondřej Zapletal a pokračuje: „Osobnosti, které letos převzaly Cenu Nadace České spořitelny, se výraznou měrou podílejí na konkrétních krocích vedoucích ke zlepšení situace v oblasti sociálního vyloučení a vzdělávání dětí a jsou nositeli hodnot, k nimž se Nadace hlásí.”

Ceny uděluje Nadace ČS od roku 2015. V letošním roce je obdrží osobnosti, které skrze širokou spolupráci zásadním způsobem posouvají obor, v němž působí, směrem k systémovým změnám. Osobnosti byly v letošním ročníku nominovány experty v sociální a vzdělávací oblasti a ocenění byli vybráni komisí složenou z členů správní rady Nadace ČS ve spolupráci s předsedou představenstva České spořitelny Tomášem Salomonem a členkou poradního sboru Nadace Martinou Břeňovou z Nadačního fondu Avast. Ceny byly předány v rámci slavnostního večera v Pražské konzervatoři v pondělí, 28. ledna. K ocenění se váže finanční odměna ve výši 100 tis. Kč.

V letošním roce cenu získal MUDr. Zdeněk Kalvach CSc., průkopník moderní geriatrie a gerontologie, který stojí za výjimečným projektem SIPS, systémem integrované péče o seniory. „Je to pro mne mimořádná situace a těžko mohu říci, že by se porota zmýlila, to by bylo neuctivé,” říká v nadsázce MUDr. Zdeněk Kalvach a pokračuje: „Ocenění je pro mne o to vzácnější, že proběhlo v rámci večera zaměřeného na vzdělávání. Domnívám se totiž, že cílem vzdělávání by mělo být vzájemné porozumění ve společnosti. A zdravá společnost nemusí mít stovky adeptů na Nobelovu cenu, ale naopak snižovat počty těch, kteří z nejrůznějších důvodů nenaplní svůj vlastní potenciál. Pokud se snahy Nadace České spořitelny budou upínat i tímto směrem, pak jí budu držet palce.”

Doc. RNDr. Jana Straková, Ph.D. byla oceněna za dlouhodobé prosazování rovného přístupu ke kvalitnímu veřejnému vzdělávání. V rámci svého akademického působení vytrvale upozorňuje na dlouhodobou neudržitelnost situace, kdy jsou vzdělávací výsledky českých dětí extrémně závislé na tom, do jaké školy chodí, v jakém regionu žijí a jaké mají rodinné zázemí. „Je potřeba pečovat o veřejné školství s cílem zajistit kvalitní vzdělávání pro každé dítě v každé škole, bez ohledu na to, v jaké lokalitě žije a z jaké rodiny pochází. Vážím si toho, že Nadace České spořitelny skrze toto ocenění vyslovila tomuto tématu vážnost,“ uvádí Jana Straková.

Cenu Nadace České spořitelny získal také prof. RNDr. Milan Hejný, CSc., přední odborník na didaktiku matematiky, který od devadesátých let, za podpory Nadace České spořitelny, vyvíjel metodiku, podle níž v současnosti vyučuje matematiku přes pět tísícovek učitelů na více než sedmi stovkách českých škol. „Cenu nevnímám jako ocenění pro Milana Hejného, ale přijímám ji jako reprezentant spousty zapálených lektorů a učitelů, kteří přivedli koncept, jehož prvotním architektem byl můj otec, do života,” říká prof. Milan Hejný a dodává: „Podstatou myšlenek, na nichž stojí naše metoda, není matematika. Chytrých lidí totiž máme dost - to, co nám schází, je mravnost, která spočívá ve vnitřní potřebě pomáhat druhým, svému okolí. K tomu lze vést děti na školách a matematika je k tomu mimořádně vhodným předmětem. Myslím, že to, co nás tři oceněné Nadací České spořitelny spojuje, je cíl měnit společnost k lepšímu.”

Zavřít
Komunikaci Nadace České spořitelny bude řídit Michal Prokeš

Komunikaci Nadace České spořitelny bude řídit Michal Prokeš

Za komunikaci Nadace České spořitelny bude nově zodpovídat Michal Prokeš. V Nadaci České spořitelny bude rozvíjet komunikační aktivity směrem k médiím, odborné veřejnosti, zaměstnancům České spořitelny a partnerům z řad organizací podporovaných Nadací ČS.

Zobrazit

Michal Prokeš je absolventem Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V oblasti komunikace a marketingu sbírá zkušenosti od roku 2008. Pracoval u developerské společnosti Ekospol, v agentuře Native PR měl na starost klienty Unipetrol, Benzina, Česká kancelář pojistitelů, KPMG, Neckermann Cestovní kancelář a další. V roce 2012 nastoupil do České televize, kde do roku 2017 řídil komunikaci vlastní tvorby a off air marketingové aktivity, od roku 2017 vedl navíc agendu interní komunikace a Diváckého centra. V roce 2018, kdy byl pověřen řízením oddělení Komunikace a vnějších vztahů, získala Česká televize Českou cenu za PR v kategorii krizové komunikace.

„Jsem nesmírně rád, že se role šéfa komunikace Nadace České spořitelny ujímá zkušený expert Michal Prokeš. Nadace prochází velkou změnou a v období, kdy svou činnost směřuje k systémovým změnám v oblastech vzdělávání a sociální podnikavosti, potřebuje i zcela nový způsob komunikace," říká Ondřej Zapletal, ředitel Nadace České spořitelny.

Zavřít
Stojíme po boku Tříkrálové sbírky už 19 let Stojíme po boku Tříkrálové sbírky už 19 let

Stojíme po boku Tříkrálové sbírky už 19 let

Tříkrálová sbírka patří k největším sbírkám u nás, organizuje ji Charita České republiky a my jsme jejím partnerem. V minulém roce sbírka pokořila rekordní hranici 116 milionů korun, kolik se vybere letos?

Zobrazit

Tři králové letos zavítali i na centrálu Spořitelny v úterý 8. ledna, kdy se konalo manažerské setkání regionu Praha. Nápad s tříkrálovým koledováním mezi kolegy totiž vzešel přímo od regionálních manažerů a sami se také převlékli do kostýmů Tří králů. Během odpoledne se jim podařilo vykoledovat 6 714 Kč a jejich výtěžek zdvojnásobila naše nadace.

Nadace České spořitelny zároveň vyhlásila celospořitelní dárcovskou tříkrálovou výzvu, do níž se zapojilo 76 lidí a vybralo se téměř 70 tisíc. Tento výtěžek bude vložen jako dar do celostátní Tříkrálové sbírky tak, aby pomohl potřebným v souladu s pravidly Tříkrálové sbírky.

Rádi bychom rovněž poděkovali kolegům v pobočkách, kteří od vzniku sbírky - tedy všech 19 ročníků - bezplatně zpracovávají výtěžek Tříkrálové sbírky. Děkujeme!

Zavřít