Závažným problémem českého vzdělávacího systému jsou velké rozdíly mezi jednotlivými školami i v rámci regionů. Záměrem Nadačního fondu Eduzměna je podpořit vznik modelu, který v praxi ověří, jak by mohla vypadat podpora v konkrétním regionu, která by vedla ke kvalitnímu vzdělávání všech dětí a snižování rozdílů mezi školami.

Nadační fond Eduzměna, jehož jsme spoluzakladatelem, zveřejňuje další část aktuální studie o situaci ve školství. Učitelky a učitelé se cítí být společensky opomíjení, přetěžovaní a bez podpory. Mladí lidé do školství příliš nesměřují a pokud ano, tak během prvních tří let praxe každý třetí uvažuje o změně. Hlavními důvody jsou nízké platové ohodnocení, nízká prestiž povolání, konflikty s rodiči a celkové podmínky ve škole. Ve školách působí 44 % učitelů starších 49 let, což může při některých scénářích znamenat, že budeme muset zavřít polovinu škol, neboť nebude, kdo by děti učil.

Nízké platy českých učitelů mají přímý dopad na studijní výsledky žáků. Ze srovnání studijních výsledků školáků v mezinárodních testech PISA a úrovně platů učitelů ve 24 zemích OECD vyplývá, že v zemích s  lépe placenými učiteli je podíl žáků se špatnými výsledky nižší a podíl žáků s dobrými výsledky vyšší. Česká republika vychází jako země s vůbec nejnižšími učitelskými platy v rámci 24 zemí OECD a zároveň jako jedna ze zemí s relativně nejhoršími studijními výsledky dětí na základních školách. Zatímco ve studijně úspěšných zemích, jako je Finsko nebo Německo, se průměrný plat učitele v podstatě rovná průměrné mzdě vysokoškoláka, v ČR je v posledních 25 letech zhruba poloviční. Protože stát českým učitelům v uplynulém čtvrtstoletí vyplácel velmi nízkou mzdu, nedosahující úrovně obvyklé ve vyspělých státech, “ušetřil” tak na vzdělání dětí více než 500 miliard korun.